:: NIC VÍC... ::
 
 autor: Jimi Dream 30.05.2020, 18:27 
 
Text skýtající pohled do lidské duše opuštěných...
 
Nikdy jsem psaní napsat neuměl,
vždycky jen nesmyslný řádky,
teď Ti píšu vzkazy motýlům do křídel,
snad tisíc let a žádný psaní zpátky.
Zkoušel jsem věřit na zázrak,
ale z oblak přišli jenom blesky,
Řeklas´:"Co bylo, bylo, nech to tak,
co bylo, už nebude tak hezký..."

Nechci víc než Tvou dlaň,
když se stmívá,
čas jak had na prsou,
a jen tma do očí se dívá.
Zkouším se každou noc ptát,
proč tu nejsi, když se rozednívá,
co mohlo se stát,
jen hodiny tikaj´ a nikdo neodpovídá.

V hloubce lesa, k černym mrakům vzhlížim,
do vlasů napršel jen splín,
úzkost jak vrah se ke mě nenápadně plíží,
a já po stý Tvým očím i lžím uvěřím.
Dřív měl jsem na výběr, teď nemám,
ani slunce nezáří jak dřív,
nikdy Tě nenajdu a stejně hledám,
jsi jako sen, že v poušti nasněží...

Nechci víc než Tvou dlaň,
když se stmívá,
čas jak had na prsou,
a jen tma do očí se dívá.
Zkouším se každou noc ptát,
proč tu nejsi, když se rozednívá,
co mohlo se stát,
jen hodiny tikaj´ a nikdo neodpovídá.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz