:: Zůstaň.. ::
 
 autor: Diedre 22.10.2020, 23:06 
 
 
"Zůstaň!" Zazněl výkřik do tmy a já se posadila na posteli. Pramínek potu mi stékal po spánku a já si náhle uvědomila, že jsem sama. Zdál se mi sen.
Sen o minulosti. Chtěla bych se vrátit v čase. Nic bych neměnila.. Závidím té dívce, kterou jsem byla - co ji teprve čeká. Zároveň bych ji chtěla varovat.
Přeč čím?
Bolestí, bezmocí, opuštěností. Chtěla bych ji připravit na tvrdou realitu zlomeného srdce. Na bezesné noci, které bude trávit vzpomínkami a myšlenkami typu "kdyby...". Před tím, co právě prožívám já..
Občas se probudím a mívám stejný pocit jako ona.. Že je tam někde někdo, komu na mě záleží, kdo na mne myslí. Někdo, kdo mne má rád se všemi mými chybami, mými vrtochy a mými náladami. Někdo, koho miluji a kdo miluje mne. Někdo, kvůli komu má cenu vstát ráno z vyhřáté postele a vydat se, s úsměvem na rtech, do nevlídného počasí tam venku. Pak mi ale dojde, že mi je zakázáno na něj myslet tímhle způsobem. Už jsme jen "přátelé" a tak to má zůstat.
Je zvláštní, jak může pouhý úsměv vyvolat různé reakce - štěstí a naopak.. rve mne na kusy, že ten úsměv už nepatří jenom mě..
Chtěla bych ho unést ze svých snů, zamknout do tajné místnosti a klíč schovat ve svém srdci. Opět pocítit bezpečí pevného objetí a vidět lásku v očích, která se už ale dávno vytratila z pohledu..
Místo toho tu sedím, sama, plná bolesti a zároveň prázdná.. Jedinou společností jsou mi vzpomínky a slzami smáčený polštář. Prázdné místo vedle mne křičí němým hlasem a já ulehám zpět. Usínám spánkem těch, kteří ztratili smysl života..
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz