:: Kdybych byla... ::
 
 autor: Svetla 17.02.2020, 13:29 
 
Jedná se pokud o fejeton a snad to i fejeton je. Budu mnohem raději, když použijete slovní hodnocení než známkování. Zajímá mě, co se vám na tomhle nelíbí, jak byste to vylepšili, a jak to zařídit, aby to byl příště úspěšný fejeton. Děkuji za přečtení a komentáře.
 
Často si povzdechnu z postele, jaké by to bylo, kdybych byla už v důchodu a měla peníze. Páni, to by bylo něco - být bohatou důchodkyní! Určitě bych po práci neležela v posteli a necítila bych se věčně jako vymačkaný citron. Vůbec ne! Cestovala bych, četla si knížky, na které jsem v mládí a celkově produktivním věku neměla čas, a nebo síly, protože práce, všední úkony a běžné žití tolik vyčerpává. Projezdila a prochodila bych celou Českou republiku a nevynechala bych ani jiné země, které mě lákají. Podívala bych se k pyramidám, prošla se po bezpečných místech Nového Zélandu a splnila si sen tím, že bych suchou i mokrou nohou obkroužila podél pobřeží Velkou Británii. Spala bych pod širákem v kvalitním spacáku, který bych si jako bohatá důchodkyně mohla dovolit, a vsávala chladný svěží mořský vzduch.

Když se nad tím tak zamyslím, vůbec se mi zdá, že ženy mají celkově těžší život než muži. Ač se mnozí z nich již do chodu domácnosti zapojují, stejně největší podíl pořád zbývá na ženu. Muže zkrátka po práci nečeká druhá, vesměs neplacená šichta. A kdo by potom z toho všeho nepadal na ústa nebo únavou přímo do postele? Přiznávám, že já rozhodně patřím k těm, co padají – do postele v oblečení a mnohdy se ráno divím, jak to, že nemám na sobě pyžamo?

„Jo, kdybych už tak byla v důchodu, to bych stihla věcí!“ povzdychnu si před svou téměř už dospělou dcerou.
Vyprskne smíchy: „Mami, ty bys stejně nebyla spokojená.“
Povytáhnu obočí údivem, co to slyším od svého pokladu, který celý svůj život hýčkám a opatruji. To je tedy vděku a úcty, no aspoň že je upřímná, jenže s tím nikam moc daleko v dnešním světě nedojde.
Vzmůžu se jen na chabou obranu: „Tak to mě teda, holka, neznáš!“
A zasním se, jaké by to bylo, kdybych byla chlap.

Kdybych byla muž, nemusela bych na své sny a touhy čekat až do důchodu. Ó ne, vůbec ne. Mohla bych je uskutečnit prakticky kdykoliv. Stačilo by mi pouze oznámit své ženě a dětem, že teď mě nějakou dobu neuvidí, protože potřebuji vypnout a zregenerovat a bylo by. Domácnost bez muže se zkrátka obejde mnohem lépe než bez ženy. Jenže já jsem žena a kvůli chlapským výhodám se na plastiku a změnu pohlaví rozhodně nechystám. Čekám, čekám jen na ten důchod – nejlepší etapu svého života, kdy si vynahradím, co jsem předtím nestihla.

A je to tu! Na tuhle chvíli jsem se tak těšila, ale přiznávám, že to tedy není žádné terno. Polykám po hrstech denně několik prášků, zdraví už není zdaleka takové, jaké bývalo. Celý člověk mě bolí, číst moc ani nemůžu, nevidím ani na blízko ani na dálku a brýle jsem si včera zalehla s takovou vehemencí, že se mi z nich vysypala skla. Ležím v posteli a sním o tom, jaké by to bylo, kdybych byla mladá.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz