:: Radost ::
 
 autor: Filip Vávra 30.05.2020, 17:20 
 
Srpen 2015
 
Jeden mladý básník přinesl své práce starému mudrci. Když si stařec básně přečetl, mlčel. Básník byl jako na trní, protože chtěl vědět, zdali jsou jeho verše opravdu dobré. Zeptal se tedy přímo, co o nich mudrc míní. Starý muž se však otázal, zda mladík někdy prožívá radost. Básník řekl, že přes své mládí zná jen bolest a utrpení.
Jinoch ovšem již zapomněl na onen vzdálený den, kdy se vracel promrzlý z lovu a našel bránu svého pevného hradu zavřenou. To jeho žena ji nechala zavřít, aby do ní už nikdy nemohl vstoupit. Vyhlédla si totiž jiného. Mladý muž z toho byl nešťastný jak vyděděný král a odešel do hospody. Pil pak po nálevnách rum a lehával opilý v blátě a hnoji jak prase či prokletý básník.
Jednoho večera uviděl sám sebe: válel se ve vlastních zvratcích a nezbední andělíčci sestupovali a vystupovali po nebeském eskalátoru a přinášeli mu rumové pralinky s poslední stokorunou, zelenou snítkou naděje. Bůh mu totiž chtěl dopřát ještě jednu láhev tuzemáku, aby mohl klesnout ještě níže, co možná nejhlouběji. Tehdy se ztroskotanec zadíval na hvězdné nebe nad sebou a usmál se a zaradoval, neboť klesl tak hluboko.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz