:: Spasitel ::
 
 autor: Filip Vávra 07.04.2020, 22:36 
 
A přesto se ještě někdy ptám: proč je tu takové ticho?
 
všechna slova se tváří magicky
když stále jen vpřed nesou své fosfory
ještě bloudí tma ve stopách znavených
poutníků za křiklavými plakáty

pestrými vlajek tóny opilý je zrak
tak, že v záři slova potichu ztrácíš krev
do polí hladových za obraz jdeš se bít
na němž vymaloval neznámý lepší svět

malíř slov, jenž poušti stal se prorokem
prodává trička s logem vábnějším nad vnady žen
za dobrovolný jen příspěvek smíš krvácet
a nechá tě poznat se felčar, jenž každou bolest zřel

již viděl rudé noci válek a černé vlny tmy
kde promlouvají hlubiny, v nichž tužby naše pramení
jak bystřina nejčistší za rajského svítání
jež prodírá se stíny snících hor, kde modrem se dálka opájí

bledé majáky skal zpod hladin času do bouří černých noří se
plamenná gesta jsou jasná a nad polem padlých nesou bílé tmy částice
od úst šamana k ranám obětí jak z láhve do žil černožlutý alkohol
kde mocným sluncem promilí zaslepuje strach až do bělostných metafor
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz