:: Neurčitá bytost ::
 
 autor: Bel Riose 20.01.2021, 2:16 
 
 
1
Červožrouti po celodenním půstu vyletěli
Ze stromů – hlad neleze ztišit v prázdnotě hnízda večerního.
(Nahnětení kaše prachu ve světě bezhvězdném.)

Červi ku sobě ve spěchu valili
Hroudu jantarového vosku medově věštícího.
(Zrod hvězdy v soumraku tmy – čase sluncím přislíbeném.)

Červy - strachu otroky - k sobě nemocní andělé Věčnosti mačkali
Jako shnilých ptáků blátivou tříšť smetiště nechutného.
(Pád hvězdokup v tempu náhlém.)

Červ červu zmarem, Orgasmofilové Hermafrodiční sebou v rytmu mrskali
Slizký dobyvatel se opouzdřel s kaluží krvavých vajíček sebe samého.
(V pachu smrti a konce nastalo početí nové bytosti – v okamžiku utrpení – provzdychané.)

2
Bděl jsem sám – v neopakovatelném žáru zahrady mých dávných snů.
Bylinami ušlechtilými voněl tehdy vesmír – jako lidem pyžmo jejich partnerů – zázračně.

Snil jsem sám – zohyzděný krásnou mnohostí smilstva, zbídačený bohatstvím sladkých dnů.
Sírou čpící hmota mi v lebce kope jako novorozeně.

Jen se probít ven! touží ta mnohohlasá bestie kypící dravostí a bezmeznou živorodostí.
Vyražené duševní brány! – znásilněný plech zubí se ztrhaně jako novomanželka poskvrněně.

S bytostí plánujeme, dlouze mačkáme kovové klapky na nástrojích, chechtáme se krutostí.
Ztvrdlé pečetidlo našeho šílenství se vrhalo do hlubin škubající bledosti nezvratně.

3
Generace červů plynuly, zvířený prach pečlivě usadily, paláce se skvějí novou nádherou.
Rovnováhu noci ustálily, zbojné myšlenky vyhnaly, hradby spravují město knutou strašnou.

4
Blaženě jasné světlo nadzemských dnů z tváře Eyevy (stálice všeho nebe) jest nezměněno.
Můžete se podivit jen krátce, že ani v koloběhu žití a smrti neopustilo naše světnice.

Děsivě bolestivé světlo rozbořených dnů z tváře Eyevy (stálé nestálosti) je (z)měněno.
Můžete se ostýchati věřit jen krátce, že naše věrnost k Jediné stále naplňuje naše světnice.

Táhlé stenání a hysterii vystřídala harmonie zářivého plamene temných očí andělských.
By popud trhal našim tělem, po celé věky jí šeptáme milostných básní úryvky.

Lásce odevzdaně ležíme tam - kde kdysi neupřela nic ze svých vnadů ďábelských.
My a naše vlastní malba mé kdysi tak nesnesitelně živé a věčně krásné (divo)manželky.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz