:: Tak jsem vstal ::
 
 autor: Bartoloměj 02.10.2022, 15:43 
 
 
Tak jsem vstal. Říkali mi to. Volali mi. Psali. Neustále dotírali. Tak jsem vstal.

Čtyři odpoledne. Venku jsou vánoční trhy. Zima. Já zapomněl zapnout v pokoji topení. V pokoji je stejná zima jako venku. Vím alespoň, jak se mám obléct.
Přecházím přes ulici a jdu městským parkem k náměstí. Není tolik sněhu, aby se ztrácely cesty. Nemusí vyjíždět žádná horská služba kolíkovat cesty. Ne, jen pouze pár čísel. Přesto se v parku cesty ztrácí. A chodci vytvářejí nové. Jsou jim bližší. Nejsou po dlažbách či vyasfaltovaným cestám, jdou tak jak chtějí. A já jdu po jejich stopách. V jejich stopách...

Volám, nikdo se neozývá. Jen nelidský hlas v telefonu mi říká, že lidé jsou nedostupní. Přitom je jich tolik kolem mě. Stačí jen natáhnout ruku a chytit. Nechci se s ní hádat. Raději si dám zbytečně drahý svařák a dál natahuji ruku. Pročítám si v mobilu zprávy. Vlastně ani nevím co čtu, když najednou mi zprávy přehluší zvonění. Volají mi.

"Kde jsi?"
"Kde jste vy?
"Hej, kde jsi ty?"
"No, tady. Na náměstí"
"Kurva, mi taky. Kde jsi?"
"U toho červenýho stánku s trdelníkama"
"Počkej. Vydrž tam. Pět minut."
"Jasný."

Čekal jsem. Nesnáším čekání.

"Kurva. My tu jsme a Ty tu nejsi"
"Nejsem. Nebavilo mě čekat."
"Tak si naser!"
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz