:: Andělská tvář ::
 
 autor: Koudymajstr 24.08.2019, 16:04 
 
 
Tam v rohu hospody muž osaměle seděl
ač nebyl nejstarší, již pár věcí věděl.
To, co přišlo najednou, očekávat nemohl,
seděl tam a civěl, na nic víc se nezmohl.

Ona přišla k němu pomalu, usmála se mírně,
ten úsměv však měl následky nedozírné.
Byla jako zjevení z čistého nebe,
svou krásou oslnila každého, jistě i tebe.

Zeptala se vesele, co by si dal,
a on v ten moment odpověď neznal.
Zmohl se jen na: „Prosím jednu sodu“
místo sody však dostal pouhou vodu.

On brzy však odpustil tomu stvoření,
možná kvůli duši, možná kvůli vzezření.
Stali se přáteli v čase krátkém,
on přicházel za ní pak každým pátkem.

Brzy poznal jméno té nádherné osoby,
krásné natolik, že to nemá obdoby.
Její jméno bylo Mirka – jméno anděla,
dokonce i chytrostí na něj seděla.

Cizinec nevěděl, co budoucnost chystá,
ta přeci nikdy není zcela jistá.
Když však usmála se na něj Mirka nakonec,
věděl, že budoucnost už možná nebude hec.
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz