:: Střípky vzpomínek ::
 
 autor: Umouněnka 15.12.2019, 0:45 
 
 
celé dětství s ní
vejde se na víko
hrací skříňky

už dvacet dva let
nikdo nemává mi šátkem

ještě ale vím
že každé odpoledne přišla k nám
vklouzla do šatů
a zdála se v nich mladší
patřily k ní
tak jako já

-

pak jsme společně den co den
stavěly plot a staraly se
o zraněné hračky
sedávaly na balkoně
- ona v rukou cigaretu
já chleba s troškou másla

a než nás vyrušila máma
poslouchaly jsme tam stromy
a napodobovaly
hlasy ptactva

-

pak jsem vymyslela
že po celém bytě
rozmotáme klubko
jedna z nás zatahá
a druhá ji podle niti najde

dodnes si o tom
vyprávíme u vína

-
jako by jen
tleskl čas
místo šatů
oblékala župan
zatímco sedávala u stolu
já z legrace mnula
a ohýbala její prsty

pravý malíček
jí nešel složit do dlaně

smála jsem se mu
a pokaždé zkusila to znovu

-
v pohřební síni
zpívali něco o děvčátku
uprostřed květin
dávno nebyla

našli jsme tam
jenom dřevo
a věnec s mým jménem
zpopelnili s ní

ten den
svítilo slunce
ačkoli spala
čelo mi nevrásnila bouře
ani mililitr deště
jsem pro ni neměla

vím
že takhle si to přála
 
Vytisknuto v systému SASPI.cz