obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915377 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39516 příspěvků, 5744 autorů a 390432 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Trocha tajemna ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
 autor Vlaďka publikováno: 14.08.2006, 22:23  
Možná se vám někdy stalo něco, co jste nikdy nikomu neřekli. Měl by vás totiž za blázna. Nejste v tom sami. Tohle se stalo mi a mým přátelům.
 

Trocha tajemna

Taky se považujete za racionálně uvažujícího tvora, který - když se v den smrti vašeho dědečka zastaví hodiny - řekne : „Holt došly baterky“ ? Taky se pod fousy usmíváte zaručeným historkám o tom, jak váš přítel zavinil úmrtí babičky, protože když ležela na smrtelné posteli, tak někdo silně bušil na dveře, on běžel otevřít a za dveřmi nikdo…a to pustil Smrt do domu? Taky patříte k těm, kteří ví, že na všechno existuje racionální vysvětlení? Tak nějaké zkuste navrhnout.

Zemřela manželova babička. V půl čtvrté ráno. Po dopoledním zařizování formalit kolem pohřbu jsme unaveni zasedli s manželem v kuchyni ke stolu, někdy kolem druhé odpoledne.
Najednou manžel povídá : „Hele, stojí hodiny. Asi došly baterky (taky racionální člověk). Divím se, že vydržely tak dlouho. Už pár let jsme je neměnili“.
Vstal, našel nové baterky a vyměnil je. Hodiny, které se zastavily na půl osmé, se rozeběhly.
„Jdi se prosím tě podívat do obýváku, kolik je hodin, ať je můžu naštelovat“.
Žádný problém. Snad jen jeden. Hodiny v obýváku, které jsme dostali jako svatební dar, taky stály. A na nich půl osmé.
Znáte ten pocit mrazení a vstávajících chloupků na těle? Oba jsme mlčky šli do komory, kde byly poslední hodiny v našem bytě. Historické, sto let staré, které se do moderního bytu nehodily, ale přechovávali jsme je pro případ, že si jednou pořídíme chalupu. Byly ještě funkčí. Ne ovšem teď. Stály. A na nich půl osmé.

Pokoušeli jsme se vymyslet něco logického, ale neuspěli jsme. Nevíme ani proč se zastavily na půl osmé, když babička zemřela ráno mezi třetí a čtvrtou. Nevíme, jak si logicky vysvětlit, že hodiny, které se v bytě zastaví maximálně jednou za rok se zastavily najednou troje a ve stejnou dobu. Prostě nevíme.

Moje kamarádka Iva přespávala u babičky. Bylo 8. srpna. Bylo jí tehdy asi osmnáct let a spala v babiččině posteli. Děda Mirek byl už pár let po smrti. Usínala a najednou v nohách postele uviděla dědu.
„Ivuško, kde je prosím tě babička?
Překvapená Iva řekl: „Dědo, ona tady není“.
„Jak to , vždyť jsme byli na dnešek domluvení?“.
Pak si spolu povídali, děda po nějaké době řekl :“Tak já už půjdu“.
Foukl vítr, střapce ze závěsu se zavlnily a zmizel. Iva usnula jako nemluvně.
Ráno se probudila s myšlenkou :“ To byl ale bezva sen.“ Cítila se klidná a spokojená. Ale jenom do chvíle, než sešla po schodech do kuchyně. Do oka jí padla babiččinou rukou psaná poznámka v kalendáři :
“ 6. srpna - Mirek tady byl. Pozítří, na naše výročí, zase příjde.“.

Iva vystřelila jako namydlený blesk a pár let se babiččině bytu obloukem vyhýbala. Do teď netuší co to bylo. I když připustí, že spala, co ta poznámka v kalendáři?

Bydlíme u hřiště, naši sousedé jsou třicátníci s malým dítětem. Starají se o hřiště a mají v nájmu hospodu se sálem. Každé ráno kolem páté hodiny přichází uklidit pan Prokoš. Vytře podlahu sálu po akci, vynese popelníky, ustaví židle a stoly atd.
Stává se, že někdy večer zapomenou vypnout alarm a ten samozřejmě spustí zrovna v těch pět ráno, když pan Prokoš odemkne dveře. Soused Kamil vždycky vstane z postele a s nadáváním ho jde vypnout.

Asi před měsícem nenadále pan Prokoš zemřel. Druhý den v pět ráno spustil alarm. Kamil v polospánku zanadával, došlo mu, že přišel pan Prokoš uklízet….ale moment, ten to nemůže být, včera zemřel. Zloději!!!
Kamil vytáhl svou legálně drženou zbraň a vydal se do sálu. Vypnul alarm, rozhlíží se, hledá … a nikde nikdo. Rozespalý po ránu to neřešil. Myslel na to, jak se dostat zpátky do postele. Sotva za sebou zavřel, rozezvonil se alarm znovu. Tak to snad už není možné. Co to blbne?. Vypnul ho a opět odcházel do hajan.
Najednou slyší zvuk přijíždějícího auta. Z něj vystoupili dva policisté. :
„Kde se tady berete, pánové?“ ptal se překvapený Kamil.
„Počítač na služebně nám hlásí, že tady někdo je. Spustil se alarm“.
Překvapený Kamil opáčil : „Ten se sice spustil, ale my nejsme napojeni na žádnou policejní stanici. Pojdte se podívat.“
Opravdu nebyli. Volali tedy kolegovi na služebnu, co na počítači vidí. Policisté a Kamil stáli ve dveřích sálu ve kterém nikdo nebyl a kolega jim ze služebny hlásil v tomtéž prostoru pohybující se postavu.

Zvláštní. Neexistující člověk spouští alarm a policisté přijíždějí na základě signálu z neexistujícího spojení.

Co říct k tomuhle. Kamilovi se něco takového stalo po druhé. Když před dvěma lety zemřel naprosto nečekaně bývalý správce hřiště, pan Šmíd, který fungoval i jako údržbář, ještě týden potom v noci slyšeli ze sklepů kroky, otvírání a zavírání dveří a klepání do trubek. Až jednou Kamil vstal, došel do sklepa, rozsvítil a oslovil to nic, co měl před sebou :
„Alfréde, my jsme tě měli rádi, ale už musíš jít“.
A byl klid. Od té doby říká, že z duchem se musíš rozloučit. Pak dá pokoj. Směšné? Nevím.

Mé babičce se v noci zdálo, že autobus, kterým pojede ráno do práce, nabourá. Zvesela svůj sen vykládala pro zabití času v autobuse kolegyni, jedoucí taky do práce. A v tom prásk!…Autobus se srazil s osobním autem.

Kamarád Mirek měl v noci sen, že až ráno pojede tramvají do práce, přistoupí jeho známý ze skautu Olda, kterého 10 let neviděl. Ano, přistoupil.

Plela jsem záhon růži a najednou jsem věděla, že za cca 5 minut kolem projde Lucka, jedna dívčina z vesnice, kterou jsem tudy nikdy neviděla jít a neměla jsem důvod si myslet, že zrovna teď by se tu měla objevit. Co by tu dělala? Za pět minut opravdu prošla kolem mě.

Proč to tady píšu? Mám kolegu, který za počítačem, během práce, sní několik jogurtů denně. Už týden je na dovolené na Krétě. Jeho kancelář je vzorně uklizená a čeká na Petrův návrat.
Včera, v neděli, jsem měla telefonát své kolegyně z práce, která měla víkendovou službu.
„ Vladi, někdo se vloupal do Petrovy kanceláře. Je tady strašný binec, ale fax i počítač jsou v pořádku na svém místě. Zdá se, že nic nechybí.“
„Parchanti“ pomyslela jsem si: „Čert ví, kdo to udělal. A hlavně proč, když nic neukradl? A teď ještě lítat na policii“
„Jo, ale divné je“ pokračovala kolegyně,“ že vedle klávesnice je kelímek od dojedeného jogurtu a lžička. Kancelář vypadá, jako by tu byl Petr a pracoval“.
Zatuhla jsem. „Vždyť je na Krétě“ pomyslela jsem si „Aby se mu tak něco stalo“ .
Nikomu jsem nic neřekla, ale přece jenom pár situací dost podivných a mystických už jsem zažila. Poslala jsem Petrovi SMS.
„Ahoj Petře. Jsi v pořádku? „
Už čekám na odpověď pět hodin.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 42 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tuax 03.10.2008, 0:46:57 Odpovědět 
   Přicházím k tomuto příspěvku více jak dva roky po jeho publikaci, ale některé věci se nemění, podobně jako prožitky. Sám jsem si prošel v životě lecčíms v tomto duchu, samému se mi povedlo udělat věci, na které lidé nevěří a mám tedy i odpovědi. A vše to co je popsáno, není ani zdaleka neuvěřitelné, pro mě, který stímto žije už velice dlouho.

Uvedu jen jednu příhodu za všechny:
Byl jsem krátce po škole (po maturitě) a chtěl jsem zkusit praxi v oboru dřevařství, nejlepší štace byla sirkárna Solo Lipník nad Bečvou. Od mého tehdejšího bydliště vzdálené město asi 14 kilometrů. Nastoupil jsem tam jako dělník, protože bez praxe, jsem i přes školu mistra dělat nemohl... byl jsem tam pár dnů a jednoho dne se dívám ke stroji na druhém konci haly, který byl v nečinnosti. U něj stála pro mně podivná paní. Zeptal jsem se kolegyň v práci, kdo to je. Ony se podívaly na to samé místo a nikoho neviděly. Já jim ji popsal od hlavy po paty, včetně oblečení, které bylo zčernalé, proto mi přišla divná. Ony na mě s hrůzou hleděly a pak jedna z nich řekla to je, to byla Marie Sýkorová (přesné jméno si už nepamatuju) ta před rokem přesně na tom místě uhořela. A bylo v tu chvíli ticho jako v hrobě.

Já nikdy předtím nečetl nic o nějakém požáru v té fabrice, nikdy jsem tu paní neviděl, ani o ni neslyšel.

To je jen střípek...
 ze dne 03.10.2008, 8:57:24  
   Vlaďka: Až mi naskočila husí kůže. Jo, tyhle věci se dějí.
A v Lipníku mám tetu :o)
 First Girl 02.10.2008, 23:38:56 Odpovědět 
   Docela psycho. Taky me zamrazilo. A vzpomnela jsem si, jak me ted dostal kamarad na chate.. "tady muselo neco byt, neco muselo tu zidlicku drzet tak o 10 cm..."
 Lollo 25.07.2008, 10:54:57 Odpovědět 
   Tak asi jsem si zrovna vybrala povídku (dle komentů) netypickou pro tvůj styl, ale líbí se mi a brzo se vrhnu na tvá další dílka.
 Šíma 25.08.2007, 19:08:50 Odpovědět 
   Veselý a nadhledový styl vystřídalo mrazivé tajemno! ;-) Také tato povídka se mi líbila a mi nezbývalo nic jiného, než na konci sesumírovat Tvá zjištění o světě mezi nebem a zemí!

Když nám zemřela babička, která žila víc jak patnáct kilometrů od nás v jiné vesnici, říkala sestřenice, že se svítilo v celém domě! Kdo tehdy rozsvítil všechna světla v baráku, když všichni spali? Babička zemřela v nemocnici... Takže něco musí existovat! No maucta... :-(
 ze dne 25.08.2007, 19:26:09  
   Vlaďka: Jo, je to síla, co?
 Imperial Angel 12.08.2007, 16:44:54 Odpovědět 
   Ou, tak z tohohle i trochu mrazí, snad i proto, že já nejsem ten člověk, který řekne, že došly baterky....
 sirraell 12.08.2007, 16:00:28 Odpovědět 
   A dockala ses te odpovedi?

PS: ja verim...
 ze dne 13.08.2007, 8:30:51  
   Vlaďka: Jo. Byl v pořádku. Kdo a proč se tam tehdy vloupal jsme nikdy nezjistili. KOnec povídky jsem ale záměrně nechala otevřený...aby mrazilo:o)
 Mountainer 28.10.2006, 11:55:11 Odpovědět 
   Také na podobné věci nevěřím, ale možná to bude tím, že se mi zatím nic podobného nestalo. K předchozí vítce od Bili_Psa, souhlasím částečně, myslím, že by tomu dalo dodat ještě trochu víc dramatičnosti. Na to, jak vážné to bylo, jsem se bál trochu málo. Ale jinak moc dobré :-)
 Bili_Pes 19.08.2006, 22:45:29 Odpovědět 
   nic moc.Vůbec nedokážeš vytvořit dramatično.
 Tara 15.08.2006, 11:35:18 Odpovědět 
   Krásně napsané, ostatně jako vše již od Vlaďky zveřejněné. U předchozí povídky jsem se "válela" smíchy, u téhle povídky se klepu hrůzou. Držím palce do dalšího psaní.
 ze dne 15.08.2006, 12:05:52  
   Vlaďka: Děkuji a nápodobně. Píšeš krásné básně. Opravdové a mluví mi z duše.
 Milan Březina 15.08.2006, 9:39:44 Odpovědět 
   Napsané je to čtivě a i když je podobných příběhů kolem nás mnoho, já musím přiznat, že jediný důvod, proč mi mráz po zádech neběží je ten, že nevěřím. Ano, nevěřím na tyhle "pravdivé příběhy" Je to možná (určitě) tím, že se mi nic takového nestalo. Až se s něčím podobným setkám, napíšu o tom. Ale zatím... Moje babička umřela a hodiny v její kuchyni se nazastavili. Alarm se nám doma sám od sebe spustí každou chvíli a sen o nehodě autobusdu se mi zdál už mnohokrát. Jezdím 2x denně a pořád (naštěstí!) nic. Tak nevím...

Přesto se mi příspěvek celkem líbil a dávám 1.
 ze dne 15.08.2006, 10:12:11  
   Vlaďka: Díky za hodnocení. Většinou píšu jinak a tahle povídka je na papíře proto, že se mi to opravdu stalo. Ani na jeden příběh mi nedáš logickou odpověď. Vždy sis vybral jenom polovinu faktů :o))) Jediné, co jsem si vymyslela jsou jména. Ale s tím jsem počítala, že spousta lidí to bude brát jako blábol.
 duddits 14.08.2006, 23:43:35 Odpovědět 
   S Maurou můžu jedině souhlasit... Ale stejně si neodpustím jednu naivní otázku: ty krátké historky jsou dílem Tvé fantasie, nebo jsi je skutečně zažila? Protože já věřím, já teda jo...
 ze dne 15.08.2006, 8:09:22  
   Vlaďka: Nevymyslela jsem si ani jednu věc. ...A díky za hodnocení.
 Maura 14.08.2006, 22:22:53 Odpovědět 
   No, to je moc zajímavé. A určitě ne nepravdivé. hezky a napínavě vytvořeno. Za pěkný příběh i za jeho zpracování 1
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Noc usiluje o v...
2N.Thuy
Po letech
Daisy
Ztráta inspirac...
Láďja
obr
obr obr obr
obr

Nalgašský průsmyk - třetí část
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr