obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: KAPITOLA 1 - ZMATENÝ SEN ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Paměti
 autor Elleanor publikováno: 17.08.2010, 8:14  
A
 

Probudila jsem se s pocitem, jako bych právě uběhla maraton. Nemohla jsem popadnout dech, srdce mi zběsile tlouklo a na čele jsem cítila studený pot. Oči jsem nechala zavřené. Jen se ti to zdálo. Uklidni se. Jenomže hranice mezi sněním a realitou je někdy tak nepatrná, že ji dokážeme rozeznat pouze s obtížemi. Hned se mi začaly vybavovat záblesky z příběhu, který jsem zahlédla ve spánku, ale ač jsem si je snažila poskládat do souvislostí, jak už to tak u snů bývá, nedávaly mi vůbec smysl.

Nemocnice, pípání kardiografu, jež nabíralo na rychlosti, kdykoliv se objevil Tom. Kate po jeho boku mi šťastně ukazuje zásnubní prsten. Nenávidím sama sebe za tu žárlivost, kterou ve mně vyvolává. Chci se s ní radovat. Vysvobodí mě přemáhající spánek. Několikrát vchází vždy stejná zdravotní sestra, pokaždé se s úsměvem představí a oznámí mi, že jsem měla nehodu. „Možná si nevzpomínáte,“ říká. Pak najednou střih a přechod k nové scéně. Jsem ve svém bytě, oplachuju si obličej opuchlý od pláče. Uvědomuju si, že doopravdy cítím, jak se mi srdce svírá intenzivní bolestí, ačkoliv si nevzpomínám proč. Zdá se mi, jako bych něco zaslechla. Je tu snad někdo?

Víc už jsem si vybavit nedokázala, ačkoli jsem si byla jistá, že chybějící část snu byla právě ta, kvůli které mi pořád ještě běhal mráz po zádech. Zapomeň na to, přikázala jsem si a snažila se zkrotit splašený dech. V mé hlavě ale nepřestávalo zvonit na poplach a zvláštní pocit nedůvěry mi nedovoloval otevřít oči. Najednou jsem si uvědomila, že neslyším šumivý hukot provozu z hlavní silnice přímo pod jediným věčně zavřeným oknem svého pokojíku ani nepřestávající nervy drásající odkapávání vody z prasklého kohoutku v koupelně. Místo toho jsem zaslechla tichý rozhovor z vedlejší místnosti. Z vedlejší místnosti? Bydlíš přeci v garsonce. Holka, jde to s tebou už nějak z kopce. Argument posměvačného vnitřního hlasu byl nevyvratitelný. Přesto jsem ho rázně umlčela a hovor si odůvodnila jako návštěvu u souseda. Bylo to sice krajně nepravděpodobné, jelikož samotářský podivín odvedle nechoval ani kočku. Co ho znám, vždy se důsledně vyvaroval jakémukoliv kontaktu s živými bytostmi. Ale člověk snadněji uvěří v zázrak než ve vlastní bláznovství, takže mi to vysvětlení stačilo.

Musela jsem se zasmát té paranoie a všemu tomu zmatku, který ve mně vyvolal jediný bezvýznamný sen. Na kapání vody a hluk z ulice jsem si už ani nevzpomněla. Bylo na čase vstát a zahájit každodenní rutinu. Sotva jsem však rozlepila víčka, hned jsem je zase pevně sevřela. To jsem zvědavá, jak si vysvětlíš tohle, ozval se drzý hlásek v mé hlavě a má tepová frekvence se opět zvýšila, až mi hučelo v uších. Posadila jsem se na posteli a odvážila se otevřít oči po druhé. Pohled se však nezměnil.

Nevěřícně jsem se rozhlížela po neznámé ložnici. Byla větší než celý můj byt, luxusně zařízená bílým nábytkem v moderním stylu a dokonale sladěná. Záclony zdobil stejný vzor jako polstrování taburetky u kosmetického stolku, dvou pohodlně vyhlížejících křesel v rohu místnosti a dokonce i hedvábné látky, z níž bylo ušité povlečení té největší postele, jakou jsem kdy viděla. Připadalo mi, jako bych se dívala na fotku z katalogu velmi drahého zařízení domácnosti. Každý kus nábytku měl své přesné místo. Vše bylo panensky čisté a uklizené. Žádné včerejší svršky ledabyle pohozené po podlaze a bělostného měkkého koberce pokrývajícího část parket se snad lidská noha doposud nedotkla. Rozhodně už jsem nebyla ve svém krcálku v polorozpadlé barabizně, v níž její majitelé nezákonně nicméně velmi levně pronajímaly tmavé a vlhké malinké bytečky.

Je na čase, abys začala vzpomínat, co si prováděla včera v noci, děvenko. Nezbylo mi, než vzorně poslechnout a začít si vybavovat včerejší události. Snídani s Kate v naší oblíbené kavárně, poté pravidelný sobotní tenis, v němž mě jako obvykle porazila, oběd v bufetu a…odpoledne strávené s Tomem. Znovu jsem si připomněla euforii, kterou jsem s ním cítila i ten náhlý zásah bleskem, když mě o ten pocit chtěl připravit vyslovením té bolestné pravdy, kterou jsem sice znala a snášela jí už dlouho dobu, ale v onen okamžik bych ji asi znovu unést nedokázala. A tak jsem před těmi krutými slovy utekla. Být o pár vteřin rychlejší, nezůstal by stát sám na nádraží a já bych si musela z jeho úst vyslechnout, že navždy budu jeho nejlepší přítelkyně, ale…jeho srdce patří Kate…

Musí si myslet, že jsi nadobro zešílela. Ale co na tom záleží. Zahnala jsem představu Toma běžícího s rozpačitým výrazem ve tváři za rozjíždějícím se vlakem a snažila se rozpomenout, co jsem dělala po zbytek dne. Ale nic. Žádná sebemenší vzpomínka se mi nezjevila. Stejně, jako když ve vteřině přeskočí film na poškrábaném cédéčku o několik kapitol dopředu, jsem i já náhle zmizela z poloprázdného zatuchlého vagonu a ocitla se v cizí pohádkové ložnici vonící po mátě. Přemýšlela jsem, které scény asi přeskočil můj poškrábaný mozek. Probudit se s kocovinou v neznámé posteli s cizím nahým klukem vedle sebe rozhodně nebyl můj styl.

Tady jsem ale byla sama, ačkoliv… Vzpomněla jsem si na hlasy, jež jsem prve zaslechla a rozhodla se, navzdory notné dávce bázlivosti, ověřit, zda byly skutečné. Sklouzla jsem nohama přes okraj postele, ale při pokusu postavit se mi hlavou projela ostrá mučivá bolest, až se mi zatmělo před očima. Celá místnost se se mnou nebezpečně rozhoupala a já se skácela zpátky do nadýchaných peřin. Že bych se opravdu včera opila? Tos to teda dopracovala, vysmívalo se moje sarkastické já. Nevzdorovala jsem mu. Raději jsem vynaložila veškerou snahu ke druhému pokusu o udržení rovnováhy. Beze spěchu jsem se zvedla do vzpřímené pozice. Hlava se mi pořád ještě točila, ale věřila jsem, že se ke dveřím dokážu po dvou alespoň došourat. Naštěstí jsem po několika vratkých krůčcích pocítila, že se mému tělu opět pomalu vrací stabilita.

Velmi rychle se naopak vytrácela veškerá má odvaha a těch pár metrů napříč ložnicí byla dostatečná vzdálenost k tomu, aby odhodlání zjistit, kde jsem, bylo tatam. Nehrdinsky jsem sama sebe přesvědčovala, že bude lepší vrátit se do postele a jednoduše tam počkat, dokud někdo nepříjde s vysvětlením za mnou. Zbabělá myšlenka se mi začínala opravdu zamlouvat, ale zároveň mě užírala nejistota a ten zvláštní pocit, že tu nejsem poprvé. Jako bych se tu už ocitla v nějakém z mých dřívějších snů. Cítila jsem se tu i přes všechen ten zmatek v mé hlavě povědomě a dokonce snad i příjemně. Několik minut jsem jako ledová socha zůstala stát přede dveřmi a nechala svou mysl svádět vnitřní boj. Nakonec přeci jen zvítězila touha co nejrychleji odsud zmizet a tak jsem s hlubokým nadechnutím vzala za kliku…


13. září 2009

Nikdy jsem si nepsala deník. Psaní mi nedělalo potíže, naopak, je podstatnou součástí mého života, ale vždy jsem měla za to, že „deníkové typy“ jsou lidé bez fantazie. Přepisování běžných denních událostí mi připadalo na výsost nudné. Vlastní zkušenosti a zážitky jsem raději zakomponovávala do smyšlených příběhů. Co na tom, že se více či méně lišily od skutečnosti, vždyť i lidská paměť je značně ošemetná. Vlastní historii v naší mysli zkresluje, vytěsňuje a někdy i maže. A jsme na tom různě, každému z nás utkvívají jiné vzpomínky. Někdo si i po dlouhé době vybavuje ty nejmenší detaily, jiný si přesně pamatuje časovou posloupnost všech dějů. Někdy je vzpomínka i po letech živá jako by se odehrála včera, jindy si sotva uvědomujeme, že se něco takového kdysi stalo. Jenomže když se váš život ze dne na den změní, jako by vaše paměť absolutně ignorovala několik posledních let, je načase přehodnotit svá stanoviska.

Jmenuji se Ann Elisabeth Gordonová, je mi 29 let a dnes začínám sepisovat své paměti.



 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Carolina 26.09.2010, 20:11:56 Odpovědět 
   pěkné čtení, zvědavost nedala a dočetla jsem do konce. Uvidíme jak se to bude dál vyvíjet:)
 Jujacek 17.08.2010, 8:29:51 Odpovědět 
   Dobré počteníčko :) Jsem zvědavá, jak to bude dál!;) Chybek jsem si nevšimla :))

J.
 čuk 17.08.2010, 8:12:14 Odpovědět 
   Hrdinka se probouzí v cizí ložnici, je sama, ještě je pod vlivem snu, kterého se pomalu zbavuje a snaží se vzpomenout, co se vlastrně stalo, jak se sem dostala (pointa chybí, jako tomu bývá u textů na pokračování). Exposice příběhu, který může pokračovat v několika variantách. Hranice mezi snem a skutečností se může vyjasnit, anebo naopak rozmazat, podle toho do jakého stupně je vnímání reality současné a realistické. Hranice mezi sněním a realitou je někdy tak nepatrná, říká autor, pokud nechce zanechat čtenáře v nejistotě a hádankách, by měl tyto hranice zvýraznit nebo kontrastovat a poskytnout pohled zvenčí. Funkce kurzivy se nejeví být jednoznačná. Byl by vhodné používat výraznější střihy a odlišit jednotlivé polohy vědomí.
Je hrdinka v nemocnici nebo někde v luxusní ložnici? Co je sen a co je skutečnost? Uvidíme jak se text vyvrbí a stane se srozumitelnějším, především v pozici hrdinky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
PSANEC PAUL &qu...
Danny Jé
Pět minut před ...
Apinby
Milenci
Doll
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr