obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915488 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39726 příspěvků, 5764 autorů a 391388 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Zařazeni ::

Příspěvek je součásti workshopu: Třináctka
 autor salvator publikováno: 25.09.2010, 13:52  
Jako ve snu. Ale sen to není.
 

Schody byly příkré a neschůdné, stejně jako jeho stížnost, kterou si nesl s sebou.
Z celého svého srdce nenáviděl tento typ budov. Již z dálky na člověka hleděly svou
povýšenou byrokratickou tváří. Nebylo ovšem zbytí. Déle to odkládat nelze. Kolem něj prošla dívka s několika balónky na provázku. "Musí jich být víc, než deset, určitě." Po těch několika letech klidu se v jejich domě začaly nejdříve zcela nenápadně, v posledních týdnech už zjevně, objevovat praskliny ve zdech. Jemu, jakožto správci, vyvstávala nelibá povinnost to ohlásit. Věděl, že bude s jistotou zařazen do nekonečné fronty jiných obdobných problémů, čekajících na vyřízení.
Když konečně vystoupal až do třetího patra, byl přesvědčen, že dům spadne dřív, než se k nim někdo osobně přijde podívat. S povzdechem se přišoural ke třetím dveřím nalevo od schodiště, které si pamatoval ještě z oné chvíle, kdy tu byl poprvé. Už už chtěl zaklepat, ale v poslední chvíli stáhnul svou ruku zpět. Na dveřním štítku nestálo jako kdysi "Vyřizování stížností", byl totiž bez úplně bez popisu. Překvapeně se rozhlédl kolem, jelikož cítil čísi pohled na svých zádech.
Necelé dva kroky za ním stála poměrně upravená žena v šedém obleku. Tvářila se poněkud zamračeně.
"Tedy vy jste mne vylekala!!" a vypoulil na ni oči.
"Co tu děláte?" přešla bez odpovědi do protiútoku nesmlouvavým tónem.
"No, co by, jdu přeci podat stížnost?! Jen jsem..."
"Jen jste si spletl dveře, že ano?!!"
"Samozřejmě. Jak jinak, vždyť tady přece dřív byly..."
"Tak ty už tu nejsou hezky dlouho. To jste si nepřečetl upozornění dole v suterénu, že veškeré stížnosti se přijímají ve dveřích číslo třináct!!"
"Ale já..."
"Hm, takže nečetl."
"Promiňte". Zase začínal mít ten neodbytný pocit, že sem neměl vůbec chodit.
"Kde, prosím tedy najdu ony dveře číslo třináct?"
"Vidíte, mohl jste si ušetřit cestu až sem nahoru, jelikož ty jsou nyní právě dole v suterénu, za hlavním schodištěm napravo a až na konci chodby."
"Děkuji." pronesl s povzdechem a cítil, jak se mu stahuje hrdlo suchem.
Vydal se tedy zpátky ke schodišti. Po pár krocích se ještě nenápadně ohlédl, jestli jej ona žena nesleduje. Nikde už ji nespatřil, jakoby se vypařila.
No co, ještě že dnes není pátek třináctého, pomyslel si. Beztak na takovéhle pověry nevěřil. Pro něj naopak třináctka měla vcelku příjemný zvuk.
Dolů to šlo poměrně hladce. Potkal jen dvě osoby, které si jej téměř ani nevšimly. Dělal, že je zamyšlený, i když by je s chutí rád v tomhletom dusném tichu alespoň letmo pozdravil.
Za hlavním schodištěm zahnul napravo a dal se neuvěřitelně dlouhou chodbou, jen sporadicky osvětlenou stropními světly.
"Asi tady na stěžovatelích šetří," napadlo ho.
Konečně se dostal až k oněm správným dveřím a rázně zaklepal.
Pak ještě jednou.
"Dále!" ozvalo se dutým, ale rázným hlasem zevnitř.
Vzal tedy za kliku a vstoupil.
Vítr dnes foukal poněkud více, než obvykle. Byl chladný a nepříjemný. Energicky si utáhla hedvábnou šálu víc kolem krku a přidala do kroku.
Nedaleko zničehonic vzlétlo malé hejno holubů. Mířili přímo k ní.
Už se jí zdálo, že se jí nevyhnou, v poslední chvilce však změnili směr a zmizeli kdesi mezi střechami. Téměř mohla cítit doteky jejich křídel na tváři.
Vyslali ji jakožto schopnou mluvčí, aby se konečně něco udělalo s tou nekonečně mokvající žumpou mezi domy. V zimě zamrzlá louže, ze které se na jaře vyklubala bahnitá kaše, která s přicházejícím létem nehorázně páchla do celého okolí a na podzim se stávala líhništěm nespočtu komárů a jiné havěti. Bylo třeba zasáhnout, zvlášť, když se to opakovalo rok co rok a nikomu se do toho nechtělo.
Odhodlaně vzala za kliku vysokých dveří a vstoupila do prostorné haly. Mrkla na vývěsní tabuli s čísly dveří. "Hm, takže číslo třináct je hned napravo od schodiště, výborně, alespoň nemusím kamsi do poschodí."
"Taky tu mohli dát více světel," postěžovala si polohlasně.
Klapot podpatků se pomalu vzdaloval.
Konečně je u cíle. Bez dlouhých okolků rozhodně zaklepala a bez jakéhokoliv čekání vstoupila.
Dveře se za ní s bouchnutím zavřely. Zahlédla jen jakousi postavu, sedící za stolem ve vysokém křesle. Někdo zhasnul.
Kolikrát si jen říkala, že takovéhle štrapáce už pro ni nejsou. Kolikrát se dušovala, že takhle daleko nepůjde. Jenže, když telefon nefunguje, Mařenka od vedle je nemocná a už přez týden leží v posteli. K tomu tohleto počasí...
Už loni, pokud si dobře vzpomíná, nefungovalo to její topení, tak jak mělo. "Stará dobrá kamna," povzdechla si tiše. I když, dneska už by zase musela někoho prosit, aby jí donesl ze sklepa nějaké to uhlí a ti dnešní mladí...kdo ví.
Naštěstí to nemá daleko, tadyhle zahne ještě za roh a bude mít úřad přímo na dohled.
Jen žádný spěch. Vždyť jí jistě nikam neutečou.
"Tak, to by jsme měli," oddechla si, a roztřesenou rukou sáhla po veliké klice. Jenže, dveře byly na ni příliš těžké.
"Potřebujete pomoct?" zahlaholil vedle ní mladý hlas.
Unavenýma očima si jej změřila a pokusila se o úsměv. "Ano, chlapče, kdybys byl tak hodný."
"Tak prosím," a otevíraje dveře, nechal ji pomalu projít dál.
"Děkuju, panáčku."
"Není zač, paní."
Teď jenom, aby nemusela až někam nahoru do poschodí. Beztak tu nemají výtah.
U veliké tabule naproti ní stála jakási žena v šedém.
"Haló, slečno, víte, potřebovala bych najít někoho, kdo by mi poradil, kde najdu..."
"Jestli máte nějakou stížnost, tak tudy, dveře číslo třináct," a ukázala na potemnělou chodbu schovanou za schodištěm.
"Děkuju mockrát."
Jestli na konci chodby byly dveře číslo třináct, to netušila, ale byla už hrozně unavená a potřebovala si sednout. A tak zlehka zaťukala a opatrně nahlédla dovnitř.
"Hm, nikdo tu není," podivila se.
Potřebuje si nutně sednout. To bylo tím prvním, na co teď mohla jedině myslet.
Uvelebila se tedy do nečekaně příjemného křesla, které jí připomínalo ještě její babičku. Nějak si ale nemohla vzpomenout proč.
Ještě než vzápětí usnula, napadlo ji, že tu nemají ani okna, ani jiný východ.
Měli tu ovšem příjemně teploučko, to se musí uznat...
Oprýskané hodiny na budově úřadu právě odbíjely třináct hodin. Je pátek, takže dnes již úřední doba končí. Vrátný s objemným svazkem klíčů přistoupil k těžkým dveřím a zkušenou rukou zručně zamykal. Světla tiše zablikala. Poté se budova ponořila do šera.
Úředníci se vytratili zadním vchodem.
Kdyby někdo ještě v tu chvíli nahlédl přez hlavní vchod, zahlédl by jakousi šedou, pomenší ženskou postavu, jak spěchá kamsi za schodiště.
Klapnutí dveří.
"Dnes je třeba zařadit další stížnosti. Nikdo to neudělá tak pečlivě, jako ona! Proto jí to taky přece svěřili!" opakovala si neustále.
"V úřadě musí být pořádek!"


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 49 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Karel Čížek 04.10.2010, 1:44:32 Odpovědět 
   Tak nějak musím souhlasit s Chemikem
 ze dne 13.10.2010, 14:23:21  
   salvator: Já taky.
Dík za návštěvu.
 m2m 29.09.2010, 18:00:43 Odpovědět 
   Mno. Považuju to spíš za takovej náčrt. Náčrt, kam by se to mohlo ubírat. Postavy i popisy jsou spíše prázdné než jednotvárné, ještě šedivější než ta paní v šedém. Ale atmosféra nudy se promítla fakt dobře, je to takový vláčný a ucouraný a fakticky to atmosférou sedí se sezením v čekárně na úřadě.
A musím souhlasit s Leontiem, taky mi to dost připomnělo Kinga a taky bych tam znatelně odlišil změnu postavy, na chvíli (asi půl minuty, neboť tak dlouho mi trval návrat na začátek předchozí scény, abych se ujistil, že tam byl prve chlap) mě to zbytečně zmátlo a teprve potom jsem pochopil, o co kráčí.
 ze dne 13.10.2010, 14:22:54  
   salvator: Jo, jo, asi máš úplnou pravdu, je třeba stále hledět na to, aby se jeden díky takovýmto komentům zlepšoval v těchto "takříkajíc" nedopatřeních.
Díky moc za prospěšný komentář.
 Radmila Kalousková 29.09.2010, 12:11:01 Odpovědět 
   Ahoj, takže jestli jsem to dobře pochopila, ta místnost 13 stěžovatele schvátí a už nenavrátí. Jestli ano, chtělo by to trošku více hrůzy a děsu. A ta "uklízečka" ty jednotlivé lidské bytosti zařadí? Pochází třeba až z horoucích pekel? Ale ne, to už zase někam odbočuji.
Nápad pěknej, hezky se to četlo.
RK
 ze dne 29.09.2010, 14:47:07  
   salvator: Tak tak. Ale více hrůzy, či děsu, to jsem zrovna nechtěl a taky jak jsem již poznamenal níže, s hororovými prvky normálně nepracuji. Ani nevím, jak mě tahleta věc vlastně napadla. Jinak, "uklizečka" zařadí, aby byl pořádek a mohli přijít jiní, jinak by se přece třeba zalekli, svou stížnost přednést. S peklem to má myslím málo společného.
Díky za tvou návštěvu. Je mi potěšením.
 Leontius 29.09.2010, 12:01:59 Odpovědět 
   Síla je v atmosféře, bezpochyby. Zas budu mít úřady o něco méně rád. Či se budu rovnou bát? Nápad mě také oslovil, připomnělo mi to povídky S. Kinga. Snad bych jen povídku doplnil o větší grafické členění v okamžiku změny postavy.
 ze dne 29.09.2010, 14:39:51  
   salvator: Díky Leontie za tvá slova i za tvou radu, rozhodně nemám v úmyslu, nechat ji bez povšimnutí.
A bát se úřadů? Jistě, přinejmenším bych byl opatrnější při jednání s nimi, člověk jikdy neví...
 Sakora 29.09.2010, 11:05:25 Odpovědět 
   Atmosféru "úřadu" jsi vystihl přesně, bezradnost obyčejného člověka, hledání správných dveří a úředníků, stejné chodby a řady dveří... Do nálady neutěšeného tápání zapadly i ty dialogy, a vlastně i příběhy hrdinů. Povídka se mi nečetla lehce, ale určitě zanechala dojem, sice tísnivý, ale dojem :-)
 ze dne 29.09.2010, 14:37:00  
   salvator: Dík za tvou návštěvu. Jsem rád, že jsi si udělala čas.
Snad mi alespoň částečně vyšel pokus o tento žánr, protože jinak horory už delší dobu nesleduji. Stačí mi bohatě ty, co jsou skutečné.
Měj se hezky.
 Verbena 28.09.2010, 14:28:50 Odpovědět 
   Mám podobné zkušenosti s obecními úřady jako Ty. Nedávno jsem žádala, aby udělali pořádek v katastrální mapě a odpověď byla víc než nesmyslná. Samozřejmě, že se nikdo nepřišel podívat do terénu!

Tvoje povídka se mi líbí. Je na ní pěkně vidět rozdíl v myšlení žen a mužů. Muž šel přímou cestou tam, kde tušil cíl. Vůbec se nezeptal na cestu. Žena zase hned u vchodu zjišťovala kde se podávají stížnosti a nemusela díky tomu bloudit. Pěkně jsi to vystihl!

Jen nevím, proč ten muž ty lidi "i když by je s chutí rád v tomhletom dusném tichu alespoň letmo pozdravil", nepozdravil? Pozdrav, úsměv a hned je člověku veseleji... No ale zas na druhou stranu veselo v hororu??? To se asi nehodí...

Poslední stěžovatelka - nějaká stařenka ani do třináctky nedošla, což bylo asi její štěstí, že? Krásně usnula v pohodlném křesle na chodbě.

Všichni odešli a na úřadě zůstala jen ta "šedá myš", která se "zakousla" do rovnání stížností. Hezká myšlenka, ale v životě je to všechno úplně jinak. Tvoje povídka mi trochu připomíná povídky bratrů Strugackých.
 ze dne 28.09.2010, 22:53:51  
   salvator: Ahoj, díky za návštěvu.
Taky za milý komentář.
Jsem moc rád, že jsi četla má slova.
Na ty Strugacké se budu muset podívat blíže, jelikož mi bohužel jejich jméno nic neříká, ale alespoň některé věci v životě se dají napravit.
Ještě jednou díky a hezký den ti přeji.
 chris ONNE 28.09.2010, 11:57:28 Odpovědět 
   Zdravím!

Takže, pokud má existovat fakt hrůzostrašné peklo, tak vypadá jako jeden gigantický úřad s plno “ochotnými“ byrokraty. Ale na druhou stranu, nemůže se úředníkům divit. Syndrom vyhoření je u nich tak častý, že je to už takové nepsané pravidlo. V průběhu celého čtvrtého ročníku na střední jsem každé pondělí měl praxi na městském úřadě, takže jsem poznal život i za tou druhou barikádou a nedivím se jim. Snažím se je brát s rezervou, ale někdy to prostě nejde, známe to snad všichni… ;-)

A teď už konečně k tvé povídce! Atmosféra bloudění, nudy, čekaní a podobných věcí spjatých s takovýmto místem je docela dobře načrtnuta, napětí a dějový spád však trochu pokulhává. Plynulost děje místy nepatrně zaskřípe, ale nejspíš se jedná o důsledek omezeného rozsahu.
Trochu jsem čekal, co bude s nimi dál, ale abych řekl pravdu, tak mi nevadí, že jsem se pořádně nic nedozvěděl. Je to tak trochu realistické.
Hororové náznaky tam byly, jen bych je ještě trochu více vybrousil. Jestli je to tvůj prvotní hororový příspěvek, tak rozhodně se nemáš za co stydět! Jen bych se s ním ještě trochu vymazlil.

Dal mi něco příspěvek? No, poučení, že pokud půjdu na úřad si na něco stěžovat, tak nejdříve tam pošlu nějakého nerudného souseda, jen pro jistotu… ;-)

Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále!

Chris
 ze dne 28.09.2010, 22:48:09  
   salvator: Mockrát děkuji. Opravdu jsi mne potěšil, tím, jak to vidíš, komentem a vůbec.
Taky mám rád, když mohu poznat věci z té druhé strany, jednomu to dá kolikrát více, než se dobývat stále ze stejného směru.
Jinak, tušil jsem, že to bude trošku takříkajíc skřípat, ale jednak je to dané opravdu tím, že tento žánr zkouším alespoň nastínit poprvé a samozřejmě délkou, kterou jsem se snažil dodržet. Ale nevymlouvám se na to. Není důvod.
A ještě jednou díky za přání, neb bez múz by svět nebyl přece jen takový, jaký by jsme ho chtěli mít.

Příjemné dny. Salvator.
 Lyrie 27.09.2010, 9:49:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Lyrie ze dne 26.09.2010, 20:24:16

   I tak by se dalo na příběh pohlížet. Skutečně je cosi zvrhlého (a děsivého) na úřadech, jak si nás kanceláře přehazují jako horký brambor...Možná by bylo vhodné, kdybys byl oba v povídce trochu prohnal po budově (od čerta k ďáblu), ale aby nakonec vždycky skončili v té 13-té kanceláři.
Přeji Ti krásný, i když trochu deštivý, den.
 ze dne 28.09.2010, 22:39:58  
   salvator: Díky, tobě taky...a aby ten zítřejší stál za to.
 Lyrie 26.09.2010, 20:24:16 Odpovědět 
   To už je dnes druhá povídka o dlouhé chodbě, kterou jsem přečetla; naštěstí je každá jiná :-) Tvůj příběh se mi celkem zamlouvá i ta jakási nevyřešenost obou stížností, koneckonců, ani nemohu očekávat nějaké vyřešení, protože kdo kdy něco na úřadech vyřídil hned napoprvé, že? V podstatě si mohu lehce domyslet, že oba protagonisté se ještě nesčetněkrát procházeli spoře osvětlenou chodbou (záměr uředníků, aby je nikdo neotravoval?) ke dveřím s číslem 13 (další kanadský žertík?), aby jejich stížnosti hezky zabalili do pokud možno barevných desek, zařadili do kartotéky a pak nechali zapadat prachem.

Našla jsem pár chybiček, snad Ti to, drahý salvatore, pomůže:
Nelibá povinnost -> nemilá si myslím, že se hodí víc.
...jakoby se vypařila. -> Jako by se vypařila.
...nahlédl přez hlavní vchod -> přes

Váhám s hodnocením, ještě si to nechám projít hlavou. Přeji Ti hezký den a zároveň Tě zvu na můj příspěvek do WS :-)
Lyrie
 ze dne 27.09.2010, 0:01:23  
   salvator: Díky, moje milá Lyrie,
s chybkami už nic nenadělám,
jen jsem si myslel, že ona atmosféra bude vyznívat pozvolna více hororově, což by se v případě úřadů dalo v podstatě očekávat.
Ti lidé, vlastně ve skutečnosti, dle mého záměru, už nikdy neopustili se svými stížnostmi budovu úřadu. Já vím, na horory nejsem zrovna stavěný, ale pokusil jsem se.
Tvá návštěva mne vždy potěší. Díky ještě jednou a příjemnou noc.
 Karam Boll 25.09.2010, 23:34:03 Odpovědět 
   Styl máš až na pár vcelku drobných much docela dobrej, ale nejdřív jsem čekal něco orwellovskýho (1984).. mno a nakonec celkem nuda. 13 jen jako datum a č. dveří bez nějaké souvislosti či významu. Závěr tak nějak o ničem.
Za slušnej styl dám 2
 ze dne 26.09.2010, 19:50:34  
   salvator: Ale omo to je ve své podstatě o nudě!!
O nudě na úřadech, o nudě v životě, jen sem tam se vynoří něco, co ji zcela nenápadně vyruší, ale jen tak, aby se nerozplynula...
Díky za známku a taky za tvůj koment.
Třeba tomu příště pro změnu pustím uzdu a nechám...
 Aini 25.09.2010, 22:25:16 Odpovědět 
   Povídka na domyšlení mohla být více propracována. Takto se lze jen domnívat o co v ní kráčí. Ztrácejí se lidé, čímž jsou stížnosti vyřízeny, anebo jen zařazeny? Hororové prvky mohou být více děsivé, pokud už… Horory nemusím a známkování se zdržím zcela. Protože styl psaní jako takový se určitě vypiluje, na délku textu je pomálo gramatických chyb, což není možno přehlédnout. To bych ocenila, ale zde právě toto známkovat netřeba. Díky za předložení ke čtení. (nahlédl přez – přes…)

P.S. zcela drze si dovolím pozvat k povídce, která se mi omylem do WS nezařadila a bude tak učiněno posléze, povídku je však možno dle sdělení Ekyelky již číst a hodnotit zde:
http://www.saspi.cz/index.php?page=clanek&id=28705
S díky její autorka
 ze dne 26.09.2010, 19:47:35  
   salvator: Díky za přečtení.
Díky za nabídku.
Díky za všechno.
Potěšení je zcela na mé straně.
 Šíma 25.09.2010, 14:50:19 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Dočteno... Co musím uvést hned na začátku? Místy jsem se trochu (více) ztrácel, děj se mi zdá spolu s jednotvárnými popisy mírně chaotický. Je mi jasné, o co tam šlo, ale zpracování se zřejmě nepříliš povedlo... V porovnání s ostatními texty, které jsem zatím četl, je tento slabší. Ono to sice není žádný med chodit po úřadech, je to nuda a ta byrokracie, že ano? Jo, úřednický šiml se nezapře, teď jen najít ty správné dveře... Dám za Dvě...

P.S. Hrdinou je muž, nebo žena? Ze začátku šlo o muže, na konci o ženu. Ta žena v šedém byla úřednicí v kanceláři s číslem dveří Třináct? Co se stalo s ním, mužem, který tu svou stížnost nosil po tom domě nahoru a dolů? Nějak mi to uniklo... Textík je to takový našedlý a nevýrazný, skoro jako bych tam také byl a čekal na tom úřadě, až tu mou žádost vyřídí, prostě nic záživného, spíš mi naskakuje husí kůže. Chtělo by to si s textem ještě více pohrát, přestože byl stanoven pro jeho délku určitý počet normostran a proto jej natahovat nelze, v tomto případě pak doporučuji šít a párat, párat a šít! ;-))) Sám si zašiju tak akorát knoflík, takže už raději mizím...
 ze dne 26.09.2010, 19:45:33  
   salvator: Díky Šímo, šlo jen a pouze o navození oné nudy, s částečným zamyšlením se nad hloubkou byrokracie, a jelikož nijak netoužím vyhrávat...jsem naprosto spokojený člověk, tedy, vyhrávat, co se týče soutěží. Mě jde o dobrý pocit, a ten stále delší dobu již mám. Co více si mohu přát.
Měj se moc hezky.
Jdu na ty ostatní.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Hodinky II.
Jera Igor
Nedostižná - 22...
Anne Leyyd
Síla
Stanislav Klín
obr
obr obr obr
obr

Na Javoru
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr