obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915543 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39807 příspěvků, 5772 autorů a 391766 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: App ::

 autor alaska publikováno: 22.01.2012, 19:56  
Povídka
 

My name is Luka
I live on the second floor
I live upstairs from you
Yes I think you´ve seen me before

App

Jmenuji se App. Bydlím v přízemí a myslím, že jste o mě už slyšeli. Nejsem z těch, co by stáli o nějakou zvláštní pozornost, ale přijdou v životě chvíle, kdy se našinec přihlásit musí, jinak by se věci nepohnuly dál.
Narodil jsem se asi před 16 lety, v podstatě jsem ještě zelenáč, přesto už od malička disponuji několika přednostmi.
V první řadě jsem slepý. To bychom si měli říct hned na začátku, abyste se třeba nedostali do úzkých, až mi začnete doporučovat: „hleď si svého, koukej abys viděl“, a podobně. Díky tomuto handicapu mám od narození dar větší citlivosti k svému okolí než moji vrstevníci a i ti starší. Svoji slepotu si neberu nijak osobně, kolikrát si říkám, že některé věci ani vidět nemusím.
Začátky mojí existence tady v Human City byly bezstarostné a hravé. Seznamoval jsem se jako každé dítě se svým okolím, a i když jsem nemohl posoudit a ocenit barvy a rozmanitosti tvarů, byla to ta nejkrásnější léta mého života. Asi si řeknete - co tady bilancuje, je mu sotva šestnáct a píše memoáry.
No víte, už asi měsíc mi není všechno jedno. Necítím se moc dobře, asi jsem dostal nějaký zánět, nebo zápal, jsem celý oteklý a myslím, že i okolí si toho už všimlo. Jak říkám, na tvářích jim to nevidím, ale cítím, že se o mne ví, mluví a chystá se nějaký radikální řez. Pevně věřím, že to bude ku prospěchu nás všech, vždyť jsme „jedno tělo“.
Když jsem začal přemýšlet čemu se v životě budu věnovat, zjistila se ještě jedna zajímavá schopnost, kterou disponuji. Vždy, když se napiju vody, dokáži rozpoznat v celé škále potravin ty, které mohou člověku právě v daném období výrazně pomoci. Řekl bych posílit ho, aby byl výkonnější, odolnější a samozřejmě pracovitější.
Hlavně to posledně jmenované zaujalo místní šéfy, a tak mi daly nabídku, která se neodmítá.
Za městem je obrovský sklad, přes který procházejí veškeré potraviny směřující do našeho města. Žijeme v dost nepřátelském prostředí, a to jak ze strany lidí, tak i s přihlédnutím ke klimatickým vlivům. Ti nahoře se rozhodli, že v rámci zachování čistoty města, dezinfekce a vůbec (dneska se kontroluje stejně všechno) bude moudré mít ve městě jen to nejlepší. Díky tomu jsou i tací, co se na trh s potravinami ve městě prostě nedostanou. A právě selekce těch horších a těch nej… je to, čím se zabývám.
Před směnou se vždycky napiju vody a pak vybírám to, co je dobré a co ne.
Víte, jak to dělám a jak mi to funguje, nemám ani páru. Už se mě na to ptalo tolik lidí, zkoumali mě, vyzvídali, měřili, stejně nic. Přijeli i nějací vědci z Výzkumného Ústavu a nakonec dospěli k názoru, že žádnou takovou schopnost nemám, a že jsem jen obyčejný „slepák“. Naštěstí pro mě a myslím, že i pro lidi ve městě mi moji šéfové věří. Sice taky neví jak to dělám, ale vidí že mi to jde, že lidi fungují po jídle které přeberu výborně, a tak si mne vydržují.
Je to sranda, svým způsobem bych mohl být i nafoukaný, beze mne by si tu ani „nezobli“ ale já to beru jako službu. A pevně věřím, že kdybych se dostal do úzkých, lidé mne ve štychu nenechají.
No a právě teď začínám mít horkou půdu pod nohama. Proto vám to všechno vykládám.
Problémy začaly asi před čtvrt rokem. Ta voda, co ji piju, mi začala chutnat nějak divně. Povídám parťákovi, co sedí na druhé straně chodby:
„ Člověče co nám to sem dávají za vodu?“
„ Ále, není čas na vybírání, vody je letos málo, buď rád že vůbec nějaká je,“ odpoví mi.
„ No ale tohle je humus, vždyť je to nějaký sladký nebo co?!“ bráním se a vyplivuji tu pseudovodu na zem.
„Jak mám s tímhle dělat?“
Měl jsem ještě nějaké balení obyčejné čisté vody ve skladu, a tak jsem pil tu. Jenže ani v další várce dobrá voda nepřišla. Ani v té další.
„ No to se snad nahoře zbláznili, co mi to sem vozí?“ rozčílil jsem se a poslal nahoru žádost o dodávky normální vody. Cítil jsem totiž, že při výběru potravin už nejsem sám sebou, že už „mi to nefunguje“ tak jako předtím.
A tak to šlo několik týdnů. Já na suchu a lidi bez energie. Práce vázla a návštěva z vedení se dala čekat každou chvíli. Přijeli hoši, přijeli a hodně se zlobili. Co prý dělám, jestli jsem se nezbláznil, že otrávím celé město, a tak podobně.
„ Moji milí zlatí šéfové, sice jsme se nikdy neviděli, ale to neznamená, že si na mě budete vyskakovat. Jediné co k životu potřebuju je voda, tak ji dodejte a bude klid. Není voda, není posvícení“.
Na hlavu jsem si teda kydat nenechal, to zase ne, oni to pochopili a slíbili nápravu. Jenže od té doby se nic neděje a mně je čím dál hůř. Uvědomuji si, že nejen moje schopnost vybrat dobré jídlo je nedostatkem vody ohrožena. Začínám mít dojem, že je v maléru celé město a v neposlední řadě já. Nejsem žádný hrdina sovětského svazu, abych tady chcípal kvůli nezodpovědnosti druhých.
Prostě mi jde o krk, a tak volám o pomoc. Snad, když si tohle poslechnete, tak mi nějak pomůžete. Že jo? Jde jen o trochu vody, nic víc v tom není!
Asi se blíží nějaká změna počasí, je mi dost divně, tak už toho nechám.
Venku na chodbě je nějaký hluk, křik. Co tam dělají?
„ Hej, co se děje? Proč ten křik?“

Do očí ho udeřilo ostré denní světlo. Nebylo ani tak denní, jako ostré. V životě světlo neviděl, a tak ani nemohl vědět, co to je. Nechápavě mžoural po okolí a než si stačil uvědomit, že vidí, že vůbec není slepý, ozvalo se:
„ SKALPEL PROSÍM!“

* * *

„ No sláva holčičko, už se probouzíš, haló, haló, vzbuď se!“
„ Tak už to mám za sebou?“ zeptala se Klára pomalu se probírající z narkózy.
„ Jistě. Vzít slepé střevo je úplná hračka“, uklidnila jí sestřička.
„A nebudu ho ještě někdy potřebovat?“
„ Prosím tě a na co? Takovej slepák je jen pro zlost, k ničemu není, a když se zanítí může tě i zabít. Buď ráda, že je pryč.“
„No já nevím, měla jsem takový divný sen…“ namítá nesměle Klára.
„V narkóze?“, podivila se sestřička, „to těžko…“


KONEC


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radmila Kalousková 25.01.2012, 14:50:14 Odpovědět 
   Ahoj,
hezké a vtipné, tušila jsem nějakou tu "kulišárnu". Jen si nejsem jistá, zda to slepé střevo potřebuje tu kvalitní balenou vodu, zeptat se ho nemohu, protože už ho naštěstí také nemám.
Líbilo.
Hezký den
RK
 Sakora 23.01.2012, 9:29:42 Odpovědět 
   Moc se mi to líbilo. Od oblíbené písničky S.Vega až po "Appendix" v hlavní roli. Do konce jsem netušila souvislosti - takže z pointy jsem byla pěkně překvapená.
 Šíma 22.01.2012, 19:54:16 Odpovědět 
   Zdravím.

Musím se přiznat, že na "slepé střevo" jsem vůbec nemyslel a docela mě tato skutečnost překvapila (tedy kým byl náš hrdina a odkud jej vlastně vytáhli - mezi námi, i název města: "Human City" mne měl malinko "nakopnout", stejně tak skutečnost, že o sobě hrdina tvrdil, že je prostě "slepák"). Tak nějak jsem si jej zafixoval jako člověka... Budiž. Slepý hrdina jako slepé střevo! (musím se pousmát, ačkoliv jsem sám "přisleplý") Pozor na nadbytečné mezery na začátku přímé řeči (za uvozovkami na začátku se mezera nedělá, stačí se podívat do jakékoliv povídkové knihy, nebo románu), tu a tam bych vrazil do souvětí čárku (stačí si spočítat slovesa, nebo se podívat, zda se nejedná o slovní spojení, které tu či onu větu doplňuje o nějaké ty informace - viz vložená věta). Také bych se pozastavil nad vlastními jmény (viz Výzkumný ústav), slůvko "ústav" bych napsal s malým (jde-li o vlastní jméno ústavu)... Hezký den přeji a hodně zdaru v další tvorbě.

P.S. V narkóze sny nebývají, nebo snad ano? Byl jsem "uspán" již asi dvakrát a nic si nepamatuju! ;-)))
 ze dne 22.01.2012, 19:55:28  
   Šíma: P.S. A málem bych zapomněl:

Vítám na SASPI a přeju mnoho úspěchů.

Anglicky psaný text... Nejde o text písně? Jako by mi to něco říkalo: "My name is Luka..."
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
16. Hádka
pilot Dodo
Pavouk
Anna Weberová
Povídka I. Lodi...
Nemesis
obr
obr obr obr
obr

Kosmické hlasy I.
Jáchym Vostřický
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr