» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2915371

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39507 příspěvků, 5743 autorů a 390396 komentářů :: on-line: 4 ::

:: MOSTY jsou vzdálený jak tvoje rty ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Slitiny

Čorny	publikováno: 18.04.2013, 7:12

Možná je v tom první láska a možná tak trochu lesk časů, který byly lepší už jen proto, že si je skoro nepamatuju :-)


	Bydlí tam na rohu v bílým domě bez záclon, a kolem chodí spousta lidí. Někdy sedává na okně slunce jí barví kůži, a vypadá, že spí. Posledním stenem, když zapomene, že končí den, zavře se do ticha. Loudám se kolem a hledám alespoň odraz ve skle, vlasy co nadzdvihne vítr. Jedině mráz, když stáhne oponu sotva tuším jestli se dívá, jak ledová královna. Představuju si co jí řeknu až zavolám do oken stud, a ona otevře oči. Usměje se a bude mlčet do košů u patníku, ve slovech ulice. Chtěl bych tam stát a ještě dneska snad napořád, doufat, že promluví. Tak jako tenkrát ta paní v bílým domě na rohu, když věšela záclony.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Mon	22.04.2013, 23:46:55

Príjemné, krásne, čarovné :)


ze dne 24.04.2013, 22:47:33
Čorny: "Čarovné" se mi moc líbí, díky :-)

Úleková Fantazie	21.04.2013, 16:41:44

Přesně takové básně mám ráda, kdy při čtení mi naskakují různé obrazy, cítím vůni samoty, vůni louky, ani nevím proč, jsem nabitá pocity a ještě vím, že jsem si přečetla doopravdy povedenou báseň a nemusím vyjmenovávat to, co mi nesedí ani se snažit neukřivdit a číst dokola, abych si ujasnila názor. Tady můžu číst víckrát jen z důvodu, že si budu chtít připomenout zážitek. Dobrá práce.


ze dne 24.04.2013, 22:46:29
Čorny: Díky za hodnocení, díky za hodnocení... též jsem si ho dal víckrát :-)

Tonyend	21.04.2013, 11:00:45

Název mě zaujal a text dostal. Nádherně vzdálená minulost na talíři před očima, to mi chutná, když to tak řeknu. A přidal jsem si, četl dvakrát!


ze dne 24.04.2013, 22:43:52
Čorny: Díky za takový apetit!

Sahil	18.04.2013, 18:34:14

...má své kouzlo tahle báseň, vzbuzuje v duši zvláštní pocit, rozesmutní, ale jen tak lehce, na okraj, že neublíží, nezraní...


ze dne 19.04.2013, 11:07:52
Čorny: Cením si toho, že působí tak jak má a vždycky se divím, že se to takhle někdy povede. Díky za známku

Kitty	18.04.2013, 9:32:02

Líbí se mi ta zvláštní posmutnělá a nostalgická atmosféra Tvé básně.


ze dne 18.04.2013, 10:22:40
Čorny: Samotného mě překvapilo jak lehce jsem se dostal "do děje" a to jsem začínal psát nadvakrát. Poprvé mi totiž text zmizel v kolabujícím telefonu. Díky

Kalip	18.04.2013, 8:40:45

Krásné čtení poránu! Pokud všude dodržuješ interpunkci, ve verši "Představuju si co jí řeknu" chybí čárka před "co". Hezký den! S výhledy do oken! K.


ze dne 18.04.2013, 10:30:43
Čorny: Těší mě takový ranní vzkaz, snad čárka neraní další z nás

čuk	18.04.2013, 7:10:55

Trochu smutný příběh o samotě.Záclona je symbol: spoluvytváří chtěnou samotu, aby se posléze odstranila, když samota tíží. Je i bariérou, snad výzvou k zázraku. Dávná neprojevená láska, ale i vzpomínka- portrét ženy, co asi zůstala opuštěna. Nesmělost toho uvnitř (co už asi nemá co dát) i nesmělost toho na ulici. Na mysli mi vytanul verš známého básníka, nevím jak se jmenoval a jak je to přesně: "slova se táhnou jako med, od úst k ústům ty vzdálenosti nepřejdeš."


ze dne 18.04.2013, 10:20:27
Čorny: Díky za komentář, ten citát je výstižný. Ale někdy slova nejsou potřeba, vždyť jich jsou plné koše. Pravda, trochu sebetrýznění tam je, ale ona láska někdy vyžaduje oběti. O to víc, když už se tuší, že nebude naplněná