obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915696 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39811 příspěvků, 5810 autorů a 392503 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Co takhle jít si zaběhat? ::

Příspěvek je součásti workshopu: Sportovní
 autor Marcela publikováno: 10.10.2013, 10:51  
 

Začalo to vlastně úplně obyčejně. Kamarádka Marie, která reprezentovala kraj v běhu na dlouhé tratě a která znala můj ne zrovna kladný vztah ke sportu a rozhodla se to změnit, mi v pátek večer zavolala, že prý se pro mě ráno staví a půjdeme si zlehka zaběhat. Když jsem se nadechla, abych jí z plných plic řekla, co si o jejím nápadu myslím, neuvědomila jsem si, že mám v puse hašlerku a začala jsem se dusit. Asi si myslela, že mlčení znamená souhlas a já už jen zaslechla, jak říká: „Jo, a vezmi si něco pohodlného“.
Sluchátko bouchlo o vidlici, hašlerka vyletěla velikým obloukem z mého krku, přistála přímo uprostřed koberce a já, lapajíc po dechu, ztěžka dopadla do křesla.
Ráno jsem si trochu přivstala, přiznám se, byla jsem trochu nervózní, jenže to jsem ještě nevěděla, co mě čeká a co ve slovníku Marie znamená zlehka.
Natáhla jsem na sebe teplé bavlněné spodní prádlo (to si kdysi koupila babička, ale nestihla ho unosit), navrch jsem si oblékla lesklé fialové legíny a k tomu si vzala růžové delší triko, na kterém byla má oblíbená postavička Mickey Mause. Kolem pasu jsem si pro jistotu ovázala modrou šusťákovou bundu s červenými pruhy, kterou jsem po roce 89 koupila na tržnici za 250.-Kč - no, nekupte to. Tenkrát mi dokonce ten šikmooký sympaťák, který mi ji prodával, řekl: „Paní sluší!“ - udělala jsem na něj asi dojem. Na hlavu jsem si natáhla háčkovanou zelenou čelenku s růžovou mašličkou uprostřed - ony prý totiž čelenky zadržují pot.
Problém nastal při obouvání. V mém botníku se to sice hemží kozačkami, pantoflíčky, botami na podpatku, ale ouha - botasky žádné. Naštěstí jsem si vzpomněla, že na schodech do sklepa mám jedny sešlapané plátěné tenisky, kdysi bílé, teď podivně šedé od toho, jak v nich chodím do sklepa pro uhlí.
Když jsem se ujistila, že mám všechno důležité, šla jsem počkat před dům. Marie měla dorazit asi za deset minut, během kterých mě stihlo okouknout s podivným úšklebkem na tváři několik lidí. Byl mezi nimi i můj šéf, který když mě uviděl, zběsile zamrkal, povytáhl obočí, prošel kolem mě, načež odpovědí na můj pozdrav mi bylo podivné kuckání.
Marie se, jen co mě uviděla, začala hlasitě smát, řehtala se na celé kolo. Kdybych prý takhle pobíhala kolem bohnické léčebny, měli by zaměstnanci pohotovost. Nevím, co tím myslela, ale došlo mi, že se to asi týká mého úboru. Sama byla oblečená do modré teplákové soupravy s kapucí. Na mikině měla vyšitou jakousi bílou fajfku a na teplácích nápis Nike. Moc teda nechápu, proč si tam vyšila zrovna jméno Nike, když zatím chodila jen s Honzou, Milanem a její nynější přítel se jmenuje Pepík. To ona je směšná. Ale co, jde se běhat, a tak radši nic neříkám, jen se trochu zakaboním, aby viděla, že se nedám.
Nejdřív se musíme zahřát, takže mě čeká malá rozcvička. Upažit, vzpažit, předpažit - paráda, netušila jsem, že sport je taková pohoda. Předklonit se, narovnat, předklonit… RUP! Něco je špatně, zády mi projela ostrá bolest. S obtížemi se narovnám, ale bolest, byť v mírnější formě, přetrvává.
„Neboj, to se rozběhá.“ usmívá se na mě povzbudivě Marie.
Vyrážíme. Nejprve jen tak zlehka klušeme, pak Marie začíná zrychlovat. V zádech mě píchá, ale přece to nevzdám hned na začátku. Začínám se potit. Ještě, že mám tu čelenku, co zadrží pot. Hmm, nezadrží. Kapky potu mi stékají do očí, po tváří, za krk. Mám pocit, že rychleji už běžet nemůžu a zrovna v ten moment Marie opět přidá.
„Teď jen budeme udržovat tempo,“ říká s úsměvem a pravidelně oddechuje.
Já oddechuji také, ale určitě ne pravidelně a už vůbec ne lehce. Zdá se mi, že nemůžu dýchat, srdce mi buší tak, až mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí z hrudníku a poběží napřed. Ve spáncích mi tepe, prameny vlasů se mi lepí na čelo a na krk, třísla bolí, nohy klopýtají a v očích mám zcela jistě zuřivý výraz. Připadám si jak štvaná zvěř. Pomalu umdlévám, vzdálenost mezi námi se prodlužuje, lapám po dechu, padám…
Ležím na zemi, kotník bolí, v zádech bodá, jsem zpocená, zničená. Marie sprintuje ke mně, volá záchranku.
Pobyla jsem si čtrnáct dní v nemocnici. K vyvrtnutému kotníku a k vyhřezlé ploténce se totiž přidal zápal plic. Když se mě doktoři ptali, jak se mi to vlastně stalo, odpověděla jsem: „Byla jsem si jen zlehka zaběhat“.
Když si teď chci zasportovat, je u toho vždy rehabilitační sestra a vypadá to asi takhle: upažit, vzpažit, předpažit…


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 12.10.2013, 23:20:27 Odpovědět 
   Běh pro zdraví důvěrně znám... po jednom nerozumném kondičním běhu jsem vyfasovala nezapomenutelný zánět průdošek. Je totiž třeba nadechovat se pouze nosem, vydechovat ústy a důsledně v tom vytrvat.
Já osobně už to vím, už jsem rozumnější - neběhám.
Povídka je to pěkná - zábavná, dobře se čte.
 Kalip 12.10.2013, 23:00:22 Odpovědět 
   Pěkné, vtipné! Jen ten závěr je na můj vkus příliš uspěchaný, také jsem jako Veo odtušila, jak to asi dopadne, ale klidně bych si tu pointu vychutnávala déle. A pan šéf kamsi zmizel. Není jasné jakou měl v popisu úlohu, proč se tam vůbec objevil.
 čuk 12.10.2013, 10:59:36 Odpovědět 
   Milý humor, je sympatické, když si člověk dělá legraci sám ze sebe a nese peripetie osudu s úsměvem.
Nemám příliš co dodat, protože čtu všechna WS až nakonec.
Křehkost lidské nádoby jsem zažil už zamlada, na vojně. Běhání může být i pěkný prevít.
Na rozdíl od mé dodatečně napsané povídky, publikované po WS.
 mylencz 11.10.2013, 12:32:43 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: MichaelaKrálová ze dne 10.10.2013, 17:10:07

   Michaelo, přísahám, že jsem svůj komentář u Tvého příspěvku napsala dřív, než jsem četla Tvůj zde: ten mužský a ženský přístup mě vážně baví, a projevuje se tu i v posouzení důležitosti jistých detailů, viz. mužské komentáře :-).

Marcelo: hádám jsi šila trochu horkou jehlou narychlo, autorka Tvého formátu nemá zapotřebí šotky, natož trojí použití spojky a v druhé větě. Článek považuji spíš za fejeton, než historku u kafe, vtipu a nadsázky tu shledávám tak akorát a vůbec jsem se výborně bavila... skoro jako bys mě v těch zatracených fialových leginách někdy viděla běhat... ale to už muselo být sakra dávno :-D.
Patříš k mým favoritům na nominaci, prima... a pěkně zdravím.
 salvator 11.10.2013, 0:18:22 Odpovědět 
   Jestli je to životní zkušenost, tak to klobouk dolů, protože odhodlání ti nechybí, tedy, nechybělo.
Napsáno vcelku čtivě, jen s jakýmsi nádechem prapodivné nostalgie a záměrného, možná že ne, vyvyšování některých detailů, řekl bych až zbytečně.
Konec se mi líbil, pointa je dobrá. Ten jsem si úplně představoval.
Ahoj. S.
 Šíma 10.10.2013, 22:38:31 Odpovědět 
   Zdravím.

Koukám, že se kolegové čtenáři a WS-aci už vyřádili za mne a cokoliv bych napsal, opakoval bych se. Ale jedno je jisté, povídka pobavila, byla o sportu a vo tom to je. (mé kritičtější já si asi šlo buďto zaběhat, nebo někde tiše chrupká)

Hezký večer a múzám zdar.
 Veo Ochmanek 10.10.2013, 22:15:40 Odpovědět 
   Ahoj, působí totrochu jako taková historka vyprávěná u kafe; takový to: "Víš, Maruš, ale to bys nevěřila, co se mi tudle stalo..."

Pointa je od poloviny textu vícemeně nadevše jasná -- a sice, jak už bylo řečeno: sportem k trvalé invaliditě.

Trochu se ztrácím v časech, začátek je v čase minulém, a pak to nějak (ne)plynule přejde do přítomnosti -- avšak chápu přičinu té změny; přítomný čas dovoluje o něco útržkovitější věty, které zcela nevyhnutelně připomínají ony zmožené výdechy, vyřízené hl. hrdinky.

Sloh je takový dost rozvláčněný, nemohu říct, že je špatný, to vůbec, jen mě nijak neuchvacuje -- zkrátka, některá souvětí mi, vzhledem k tomu co popisují, připadají až příliš složitá a jakoby nabubřela, ačkoli si stále zachovávají jsitou neformálnost a tuctovost běžné hovorové mluvy. Výsledkem je jakýsi druh slabého patosu, který aslepoň na mě působí poněkud rušivě.

Celkově hodnotím za 2 :)

Uvidíme jak to uvidí ostatní ;) Hodně štěstí a hezký den/večer/noc :)
 MichaelaKrálová 10.10.2013, 17:10:07 Odpovědět 
   Moc hezký! Nejvíc se mi líbila pointa. A krásně je v té povídce vidět, jak ženské u sportu na prvním místě řeší, co si obléknou.:-)))) V mé povídce se to také vyskytuje a jak jsem pročítala tvorbu mužských workshopáků, tak o oblečení tam není ani větička. :-) Celkově pěkná, vtipná povídka.
 Jarda 10.10.2013, 16:42:21 Odpovědět 
   Dzravím!
Jo! Sportem k trvalé invaliditě. Přečetl jsem si povídku, a vrátil se k ní ještě jednou. Je pěkná. Líbí se mi, jak hlavní hrdinka mapuje své vnitřní pocity. To by člověk neřekl, jak to prožívá dívčí duše. Možná, že by na konci uvítala rehabilitačního terapeuta, než sestřičku. Dávám palec nahoru.
 Jindřich 10.10.2013, 14:29:20 Odpovědět 
   Sport s rehabilitační sestrou není zas tak špatný konec - co bych za to dal_:o)))
(ale líbí se mi i úvod a střed :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Vlastní vražda
Hugozhor
Zahrada
Anna Weberová
Kocovina, aneb ...
Daviart
obr
obr obr obr
obr

Zapomenutí
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr