obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915484 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5761 autorů a 391366 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Řemeslo políbené múzou ::

Příspěvek je součásti workshopu: Řemeslo jako umění
 autor MichaelaKrálová publikováno: 10.11.2013, 0:57  
Povídání o řemesle, které je nám všem tady asi nejbližší.:-)
 

Psaní, spisovatelství, důmyslné kladení slov do vět, odstavců a kapitol budoucího románu je také řemeslo. Řemeslo literární, krásné, úmorné, duševně zničující i obrozující a hlavně osudové. Člověk si ho nevybírá při volbě povolání, člověk se s touhou zaznamenat, překódovat svět okolo sebe do příběhů, slov, písmenek rodí.

Už jako novorozenec vyniká zvídavých pohledem, jako batole si okouzleně pohrává se slabikami, tvoří první slova a brzy ubohé rodiče zahrnuje nekonečným vodopádem řeči, otázek, na které si zanedlouho začne i odpovídat, protože má pocit, že okolí je poněkud mlčenlivé a nekomunikativní. Dlouhé hodiny si vyhraje s leporelem, je jím fascinován, skládá a rozkládá tu úžasnou první knihu svého života. Ohmatává, ochutnává a dokresluje, dotváří kriticky pastelkami, co básník – malíř nezaznamenal, co zapomněl. Jak se naskytne chvilka rodičovské nepozornosti, pokračuje v záznamu úžasných čar, kroužků a různých klikyháků po podlaze, na stole, po stěnách. Tyto nekonečné plochy jsou pro něho velká výzva k tvorbě. Přeměnit nudnou, nicneříkající bělobu v nádhernou barevnou fresku plnou tajůplných symbolů – to už je skoro umění. Bohužel dospělí lidé často nemají pochopení pro tvořivou vášeň a výzdoba je odměněna naplácáním a připoutáním k židličce, kde je malý umělec omezen plochou sešitu, maximálně čtvrtkou A3.

Náš budoucí spisovatel záhy objeví krásu tištěných knih. Písmenka ho fascinují a je vzrušující je spojovat do slabik a slov. Jakmile jednou začne číst, nic jiného v životě nedělá. Čte všude, při všem, knihy jsou pro něho vším. Jakmile překročí Rubikon gramotnosti, hmotný svět od něho odplyne a on se povznese do mentálních výšin a ponoří do nekonečných fantazijních hlubin literárního světa. Skutečnost vidí jen jako námět pro zatím nenapsané příběhy, komunikaci s lidmi si v duchu dává do uvozovek a domýšlí popisné věty, realitu přetváří v román. Domácí knihovničku nahradí místní knihovna, kam každý týden chvátá s velkým batohem přečtených svazků a odnáší si novou duševní potravu.

Brzy zjistí, že většina knih pro mládež si je podobná, stejné zápletky a témata. Osmělí se a zkouší napodobovat, napsat svůj první výtvor. U toho louská těžkou četbu, krásnou literaturu pro pokročilé a starší čtenáře, protože ho běžné knížky začínají nudit. Díky mistrům světové literatury ztrácí odvahu a spisovatelské sebevědomí. Moc dobře vidí, že jím napsané povídky jsou jen vymyšlená, poskládaná slova, kdežto umělecká díla jsou živé bytosti. Mají v sobě něco nepopsatelného, co dýchá, mají duši.

Ambiciózní mladý spisovatel, který už pokročil na střední školu, se rozhodl ve své pubertální skromnosti, že napíše nejlepší knihu všech knih nebo se přinejmenším zapíše do čítanek. Denně do úmoru píše, zanedbává matematiku a propadá z fyziky, ale stále píše a píše a očekává, že mu z pod rukou vyjde povídka, před kterou si svět sedne na zadek. A zatím po sobě čte jen chytré věty a zaznamenané myšlenky, které jsou řemeslně a čtivě poskládané do příběhu, jenž pobaví, ale uvnitř zeje prázdnotou.

Našemu spisovateli – řemeslníku jednoho dne dojde trpělivost a pověsí literaturu na hřebík. Nechce o písmenkách už nikdy slyšet, je přesvědčen, že nemá talent a veškeré jeho úsilí na literárním poli je nanic. Raději se věnuje zanedbané matematice a pronikne do tajů fyziky alespoň natolik, aby nepropadl. Slohovky píše na jedničku, z češtiny odmaturuje na výbornou, najde si práci, založí rodinu, všední starosti mu dají zapomenout na pošetilé spisovatelské sny. Snese se na pevnou, reálnou zem a sbírá zkušenosti obyčejného lidského života. Vypadá to, že svět přišel o literáta. Omyl. Spisovatelství se jen krčí v skrytém koutku jeho duše a číhá na příležitost.

„Taťko, povídej mi pohádku,“ žadoní jeho ratolest před spaním. Náš zatvrzelý odpůrce jakékoliv literární tvořivosti si chce vypomoci dětskou knížkou, ale nemůže ji najít. Nezbývá mu, než zapátrat v paměti a nějaký ten příběh povyprávět.
„Bylo – nebylo…,“ začíná klasicky. Po třech větách si už ale nepamatuje knižní předlohu a je nucen improvizovat, vymýšlet si, příběh košatí a náš skrytý spisovatel si řekne:
„Docela mi to jde, jestlipak jsem ještě nezapomněl psát?“

Dítko už dávno spí a tatínek do noci tvoří pohádku na druhý den a další večer už se nemůže dočkat, až všechno doma ztichne a on sedne ke klávesnici a nadatluje další výmysl, jen tak pro radost synkovi i sobě. Za pár dní zkusí i něco z dospělejší tématiky, zkušeností nahromadil již spoustu. A už je lapen, už se nevymotá z písmenkové pasti, už si vytvořil literární závislost a všechny své emoce ze stresujícího dne pěkně chrlí na bílé stránky Wordu, což mu přináší blaho a klid v duši. Po čase si pročte sepsané pošetilosti a zjistí, že když tu něco vynechá, tu přidá, vzniká docela hezký příběh. Zatím jen řemeslnický výrobek, ale může být na něho pyšný. S láskou si hotové dílko vytiskne, uloží do šuplíku a s potěšením načne nový list. A tak to jde dál, týdny, měsíce, léta. Zásuvky se už nedají zavřít pro hory popsaného papíru, ale náš literární kutil se nenechá odradit a píše a píše, hraje si se slovy a tvoří, večer co večer.

A co se nestane. Jednoho dne, za jedné deštivé noci, přesně o tajemné půlnoci, prolétne kolem našeho písmáka múza. Prohlíží si s úsměvem zarputilého vytrvalce a zalíbí se jí. Rozveselí ji nakažlivé nadšení pro věc a z dobrého rozmaru mu posype klávesnici pelem božské inspirace. Náš spisovatel nevěří vlastním očím. Písmenka mu náhle pod rukama ožila, sama se nabízejí a skládají do povídky, která dýchá krásou, vnitřním životem a nemůže se dočkat, až vyrazí do světa pohladit duši svých prvních čtenářů. Poctivé řemeslo vykrystalizovalo v umění.


 celkové hodnocení autora: 96.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Veo Ochmanek 13.11.2013, 22:43:29 Odpovědět 
   Ahoj Míšo :)

Moc hezká úvaha -- článeček -- zamyšlení :) Moc hezky a výstižně napsáno; jen -- pokud mám mluvit za sebe -- byl bych rád, kdybych si tu část s civilním životem odpustil...
 ze dne 14.11.2013, 12:43:27  
   MichaelaKrálová: Ahoj. Jasně, náměty na psaní se dají získat z civilního i necivilního života.:-) Díky moc za přečtení a komentík.:-))
 čuk 11.11.2013, 9:31:12 Odpovědět 
   Výstižně a inteligentně napsáno. Bývá to tak (až na ten romantický konec- ale je to hezky řečeno: poctivé řemeslo vykrystalizovalo v umění)). Pro povzbuzení píšícím. Ne vždy však múza přiletí. V regálech knihoven je mnoho špatných řemeslníků. I poctivým řemeslníkům a umělcům čtenáři ubývají.
 ze dne 11.11.2013, 13:19:22  
   MichaelaKrálová: A díky moc za komentář.:-))
 ze dne 11.11.2013, 13:17:15  
   MichaelaKrálová: Múza v mé povídce přiletěla, aby splnila druhou část zadání WS.:-))) Určitě je to vzácnost, když se zadaří natolik, že vznikne umění a spíše to opravdu záleží na vrtkavosti a rozmaru múzy. Ani to podle mě není cílem. Osobně jsem přesně ten závislák, který psaní používá jako očistu duše, kdy místo svěřování se deníku vložím přemíru emocí a myšlenek do náčrtku povídky, dám do šuplíku s tím, že jednou třeba vybrousím do publikovatelné podoby. Upravování do konečné podoby už tak zábavné není, to už je spíše dřina, ale občas se k tomu i donutím a potom mě to taky celkem baví. Samozřejmě, že každý kdo píše touží jednou napsat nějaký román, který vyjde a bude úspěšný, takže určitý mlhavý cíl tam je. Ale i kdybych nahlédla do budoucnosti a uviděla, že se nic takového konat nebude, stejně mě to neodradí, protože číst a psát je především životní potřeba. Mimo jídlo, pití a vzduch naprosto nutná k přežití:-))))))
 Šíma 11.11.2013, 0:01:08 Odpovědět 
   Zdravím.

Už vím, jak se rodí spisovatelé... ;-)

Hezký večer a múzám zdar.

P.S. Co do zadání - splněno. Psaní je přeci také řemeslo a nelehké!
 ze dne 11.11.2013, 13:18:59  
   MichaelaKrálová: Jj, múzám a spisovatelskému řemeslu zdar. Díky za komentík.:-))
 Maruška 10.11.2013, 16:03:48 Odpovědět 
   Úplně přesně. Krásně vystižen proces, kterým musel projít každý z nás "pisálků" :-)
 ze dne 10.11.2013, 16:35:46  
   MichaelaKrálová: Jj, psaní je nikdy nekončící cesta... Díky moc za komentík.:-))
 Jarda 10.11.2013, 14:09:00 Odpovědět 
   Dzravím.
Je to hezky popsané. krásně jsi to vystihla. Máš hezkou češtinu s poutavými obraty ve vyprávění.
 ze dne 10.11.2013, 14:18:57  
   MichaelaKrálová: Díky.:-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
Duše ve sklepen...
Nikis
Kapitola 5- Nep...
Desdemone
Následnice
Kiqi
obr
obr obr obr
obr

Můj kufřík
Joe Care
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr