|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Kuplíři v talíři (část první) ::
 Pelion |
publikováno: 22.09.2014, 9:32
|
| Veršovaná próza „Do Afriky!“ „Z Afriky?“ a „Choří v moři“ má své pokračování. Pánové Pelion a Šíma přišli o dost velké peníze a ocitli se na mizině, ve starém baráku na spadnutí a v České republice. Od posledních událostí uběhly dva roky… |
| |
|
|
Část první – Hádka.
Básník marně hledá rýmy. Nemá na to čtyři týmy poradců a darmožroutů. Chodí do všech možných koutů, namáhá svůj mozek malý, do blázince je tak zralý. Píše prózu veršovanou. Ale teď to nechme stranou.
Svět je plný záhad přece. Štěnice či blechy v dece, bába s dědou v diskotéce, přebytečná voda v mléce, olejové skvrny v řece, monolity na pasece, velké koule z Kostariky, magie i jiné triky, pyramidy, staré hrobky, jeskyně i tmavé kobky, UFO nebo muži sněžní, víly a i skřítci něžní, dinosauři, mořské stvůry, padající žáby shůry, náboženství, různé víry, stroje času, červí díry.
Existují lidé různí, bohatí a pak ti nuzní. Kdo má moc, chce ještě více. Zas jsme v České republice. Přenádherná scenérie, v příkopě tu jablko hnije, malých mušek celé hejno, zpracovává čísi lejno. U silnice kupka sena, zrovna na ni močí fena. A na první křižovatce stěžuje si synek matce, že mu kdosi přejel čolka. Malý kluk a malá holka hrají si tu na doktora. Úchylové čumí shora. Holohlavý s holohlavou. Místo – Náměšť nad Oslavou. Slunce řádně hýbe rtutí. Starý barák na spadnutí.
Pan Pelion a pan Šíma. Copak mají za ušima? Copak oba zapomněli, jakou velkou smůlu měli? Kterak přišli o peníze?
Sklánějí se k staré bříze. Pařák. Tak jsou polonazí. Porazí ji? Neporazí?
„Potřebujem, Šímo, dřevo. Vem sekeru. Támhle vlevo,“ řek Pelion naléhavě.
Šíma vmžiku ležel v trávě. Silně zívl, zavřel víčka, jak to dělal odmalička.
„Pelione, dám si dvacet. Nechce se mi teď strom kácet.“
I Pelion vztekle dupe: „Ty nebudeš makat, hňupe?!“
„Klídek, chlape, odpočívám! Podívej, jak hezky zívám.“
Pan Pelion vzteky rudl.
„Ležíš tu jak chcíplý pudl!“ Dodal ještě větu ostrou: „Sakra pohni, Šímo, kostrou!“
„Tak si na to najmi sluhu!“
Zdá se, že jsme v bludném kruhu. Hádku slyší hmyz i ptáci.
„Nemáš prachy, nemáš práci! Dva roky se, Šímo, válíš!“
„Pelione, vodu kalíš! Pětkrát jsem byl na pracáku!“
„Ani jednou, opičáku! Já tě šatím, já tě živím! Že jsem zůstal, to se divím!“
„Vždyť děláš jen popeláře,“ řekl Šíma přímočaře. „Já pořádnou práci hledám!“
„Já ti facku, Šímo, nedám! Provokuješ totiž zase, já bych mohl skončit v base.“
„Snad nemáš strach, blbče, z mříží? Stejně se k nám bouřka blíží. Pokácíme jindy břízku, já bych teď dal přednost řízku. Taky myslím na fazole. Co je vlastně k jídlu, vole?“
„Ty budeš mít suchý chleba! Posol si ho, Šímo, třeba!“
Blesky, hromy, krupobití. Uvnitř chlapi rozpačití. Kapka jedna, druhá, třetí a už čtvrtá k zemi letí. Připomíná lidskou slinu. Pelion je mužem činu, na podlahu staví misku. Šíma si čte v denním tisku moudra velká, převeliká. Pelionovi pak říká:
„Venku bouřka, na mě kape, co nás tady drží, chlape?“
„No tak ucpi, Šímo, díru!“
„Poletíme do vesmíru. Víc nám nedá Země naše.“
„Ty ses přejed vtipné kaše? To mi něco připomíná. Kdybys nebyl lemra líná, opravil bys dávno střechu! Díry, plíseň, tuny mechu, pak se divíš, že tu teče. Změnil ses na povaleče.“
Ale Šíma dál svou mele, nasadil tvář myslitele. Posadil se, piva napil, další kapku rukou lapil, ruce otřel o trenýrky.
„Vím od jedné inženýrky, že se chystá tajná mise. Řekla mi to při tenise, když jsme hráli s Litomyšlí a ona si nevymýšlí.“
Pelion sněd játra husí, jídlo jakžtakž zlobu dusí. By uhasil jiskru rvačky, snědl hrnec fazolačky. K tomu velký tlustý párek.
„Ty seš ale pěknej dárek. Tajná mise? To jsou pindy. Tohle zkoušej, Šímo, jindy! Po návratu z Keni, totiž, je s tebou jen samá potíž. To já ztratil miliardu. Seš závislej na hazardu. Do Sazky cpeš prachy moje. Dobře vím od Bořivoje, že sázíš i na fotbaly. To mně hrůzou vlasy stály a začal jsem vidět kalně. Vlastně seš tu nelegálně. Nosíš pas na cizí jméno, tvoje „Já“ je rozpolceno. Šíma doma, Šmoula venku, furt máš prázdnou peněženku. Zvedni tu svou prdel línou, kolem se to hemží špínou! Jestli nechceš umřít hlady, utři prach a vysaj tady. Potom si čti inzeráty, co jsou přímo s prací spjaty. Nebudu tě živit věčně!“
„Já však věřím téhle slečně. Kdybys viděl její blůzku… Zítra jsem s ní sjednal schůzku.“
„Jednal jsi za mými zády?! Dej sem chleba, chcípni hlady!“ řek Pelion ostrým hlasem. „Snad dostaneš rozum časem.“ Zachrochtal jak starý kanec, Šímovi vzal jídla žvanec.
„Vrať mi chleba, primitive!“
„Na to jsi měl myslet dříve!“
Po právu se Šíma zlobí? Rozzuřen jak samec sobí, když mu lezou do harému.
„Ty rozumíš asi všemu! Pelione, chcípnu hlady. V Africe jsem jedl hady, ty mně suchý chleba dáváš, před nosem mi párkem máváš.“
„Když jsi tenkrát vyšel z basy, byls jak lunt a neměls vlasy. Teď seš jako piva bečka, svou žravostí předčíš křečka, děsíš každou slušnou dívku, chrochtáš si jak prase v chlívku, na břiše máš tunu sádla.“
A Šímovi brada spadla.
(Konec první části.)
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
