obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915543 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39807 příspěvků, 5772 autorů a 391761 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Klaudie ::

 autor Nikis publikováno: 05.11.2016, 15:51  
Jak může jedna obyčejná dívka zjednodušit čekání na letišti našim dvěma hrdinům?
 

„Bouře by měla ustat k ránu," oznámila nám letuška.
Podíval jsem se na své hodinky. „Co tady budeme do rána dělat?" zeptal jsem se Lukáše, protože byly dvě hodiny ráno.
„Já se jdu najíst, jdeš taky?" zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou. „Jsem hned zpátky.“ A odešel.
Sedl jsem si na svůj kufr, protože lavička byla přeplněná, vzal si Lukášovu kytaru a začal si drnkat naše písničky.
„Ahoj, ty jsi Petr, že?"
Ohlédl jsem se a spatřil drobnou zrzavou dívku. „Ano," usmál jsem se, „přejete si, slečno?"
Dívka se zasmála: „Jsem tvoje velká fanynka. Myslím tím Slzu, ne Hoggyho."
„Tak to děkuju," mrkl jsem na ni.
„Můžu?" zeptala se a ukázala na Lukášův kufr.
„Jasně, on to přežije," mávl jsem rukou a dívka se posadila.
„Jsem Klaudie," představila se.
„Těší mě," potřásl jsem jí rukou.
„Četla jsem o všech těch zrušených koncertech. Můžu se zeptat, co se stalo?" zajímala se.
„Měl jsem unavené hlasivky a celkově na mě všechna ta únava padla," vysvětlil jsem jí, „není to procházka růžovým sadem."
„To věřím," usmála se, „obdivuju, jak to s Lukášem oba zvládáte."
Něco mě na ní hrozně fascinovalo. Nezdála se jako jedna z těch šílených fanynek.
„A jak jde skládání písniček? Máte něco nového?" chtěla vědět.
„Lukáš něco málo má, ale není to hotové a pokulhává nám hudba," řekl jsem a podal jí telefon s textem.
„Chtělo by to nějakou ráznou hudbu," zkonstatovala, když dočetla, „půjč mi to." Vzala mi kytaru a začala drnkat nějaké akordy.
„To není špatné," usoudil jsem, „věnuješ se hudbě?"
„Studuju na jedné z nejlepších konzervatoří," odpověděla.
„Ty jsi byla taky na Mallorce?" chtěl jsem vědět.
„Ne, můj let byl zrušen kvůli té bouři. Mám namířeno za sestrou do Oxfordu," sdělila mi.
Někdo mi zaťukal na rameno. Ohlédl jsem se a uviděl Lukáše, který mi podával kelímek s kávou.
„Díky," vzal jsem si od něj horký nápoj. Přikývl a přisedl si.
„Lukáši, tohle je Klaudie," představil jsem ji. Podali si ruce a usmáli se na sebe.
Lukáš si vzal svou kytaru a začal hrát akordy písničky Katarze.
„Řekli jsme už víc, než říct se může. Ty slova co nejde zpátky vzít. A i když vypálený do kůže, je máme jako cejch, i s tím jde žít," začal jsem potichu zpívat, „vítr nás neodvál, stále vím, že přístav můj jsi dál a dál."
Vstal jsem, začal poklepávat nohou a zvýšil hlas: „Na city mý a tvý už prach si sedá, ač to vím, pokouším se dál pod prachem a rzí najít klíč ke katarzím. A hledat dál chci, než mi srdce zrezne, přijde to, však vím, že dnes ne, pod prachem a rzí najdu klíč i k tobě."
Klaudie začala tleskat do rytmu a já byl zase ve svém živlu.
„Najdu klíč ke katarzím. Najdu klíč ke katarzím. Najdu klíč ke katarzím. Najdu klíč ke katarzím!" dozpíval jsem poslední sloku a lidé okolo mi zatleskali.
„Tomu se říká vášeň pro hudbu," usmála se na mě, „byla jsem už na dvou vašich vystoupení, ale nikdy jsem u tebe neviděla takový elán."
„To asi dělá ta dovolená," usoudil jsem a posadil se zpět na svůj kufr.
„Spíš mi přijde, že před fanoušky nechceš ukázat své pravé já," nadzvedla obočí.
„Cestující čekající na let do Londýna, dostavte se k odbavení," zavolala jedna z letušek.
„Musím jít, ráda jsem si s vámi popovídala, mějte se," zamávala nám a zmizela i se svým zavazadlem.

V šest hodin ráno jsme konečně nastoupili do letadla a vydali se do Prahy. Nebe už bylo bez jediného mráčku, slunce svítilo a mně se honilo v hlavě mnoho slov.
O necelou hodinu později jsme stanuli na letišti v Praze.
„Myslím, že jsem právě dokončil tu tvou písničku," řekl jsem Lukášovi, když jsme nasedali do mého auta, „přesněji řečeno – Klaudie ji dokončila."

...pokračování příště...


 celkové hodnocení autora: 92.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.11.2016, 15:47:16 Odpovědět 
   Zdravím.

Náhodné setkání na letišti. Nečetlo se zle, vyprávění vyznívá docela autenticky. Na práci šotků jsem nenarazil. Uvidíme, jak se oběma hrdinům dál povede, mají přeci dokončenou další písničku...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Ambrózie
Yontalcar
Za všechno může...
Livinginthedream
Sen v muzeu hud...
paní Grepfieldová
obr
obr obr obr
obr

Kosmické hlasy I.
Jáchym Vostřický
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr