obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915350 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39477 příspěvků, 5737 autorů a 390252 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: POTWORA ::

 autor Danny Jé publikováno: 14.05.2019, 23:10  
Kapitola 13-14
 

Kapitola 13



[ Trutnov, Šímův byt, o několik hodin později ]


Danny seděl v houpacím křesle, které si Šíma pořídil asi před třemi roky, když se chtěl při čtení knihy houpat. Šíma oddychoval na otomanu.

„Sedíš tu dlouho?“ zeptal se Šíma, když procitnul. Otevřel oči a uviděl Dannyho, jak se houpe na jeho křesle.
„Dvě hodiny,“ odvětil Danny.
„Už mě nebolí hlava.“
„A co tvá paměť?“
„Mám tam pořád nějaké díry.“
„Kde jsou ostatní?“
„Jak ostatní, odjel jsem jenom se Zdendou Hrazdilem.“
„Bohužel, Šímo. Vyrazili jste dvěma auty. Zdenda, Mirek, Lešek, Luboš, Bláha, Tonda a ty.“
„Kde jsou ostatní?“
„To se právě snažíme zjistit.“
„Proč si ale pamatuji jen Zdendu?“
„Netuším.“
„Šli jsme přes hranici…“
„…do Polska?“
„Ano.“
„Našli jste nějaké houby?“
„Asi jo, já nevím. Pak ta rodina, děti, ten chlap, a mluvil pořád o nějakém medvědovi.“
„Jaká rodina? Byl jsi v nějaké polské rodině?“
„Asi jo, ale ten chlap v obleku mi říkal, že se mi to zdálo. Pak…“


Šíma se odmlčel.

„Co bylo pak?“ naléhal Danny.
„Myslím, že…,“ nedořekl to a podíval se na ruku.
„Co hledáš?“
„Mám pocit, že mě zdrogoval.“
„Ale nemáš na ruce žádný vpich.“
„Rameno.“
„Cože?“
„Rameno,“ otočil se Šíma na levé rameno.

Danny se zvedl a podíval se na obě ramena.

„Jo, tady je vpich,“ řekl a podíval se na Šímu.
„Vidíš, nekecal jsem.“
„Ty, vole. Co se v tom lese stalo?“
„To bych také rád věděl.“
„Možná by to chtělo sehnat lidi a podívat se tam. Jestli tam ještě nejsou Zdenda, Mirek, Lešek, Luboš, Bláha a Tonda.“
„Vážně si myslíš, že tam jsou?“
„Nevím, ale ty tu jsi.“
„Jako svědek se ztrátou paměti.“
„Třeba si jednou vzpomeneš,“ dodal Danny a zvedl telefon.


*

„Tady, Danny. Šíma si na něco vzpomněl.“
„Musíme se tam vrátit,“ řekl hlas na druhé straně.
„Ano, určitě tam někde jsou.“
„Možná je někdo vězní, sakra!“
„Ještě ti zavolám.“


*


Danny svůj telefon odložil na stůl a usmál se na Šímu.

„Já nikam nejdu!“
„Vrátíme se tam a najdeme je,“ řekl Danny a přinesl Šímovi ve sklenici džus.
„Danny.“
„Ano?“
„Já už tam nevkročím.“
„Máš strach. Já to chápu, ale musíme…“
„…nevíš, co je to strach. Do chvíle, než ho zažiješ.“
„Ale vím, co je to strach.“
„Víš, kulový!“ vyhrkl Šíma. „Nevíš, co vás tam čeká. Ten les přináší hrůzu a smrt.“
„Říkal jsi, že si nepamatuješ, co se stalo v tom lese.“
„Ne, to nepamatuji, ale kdykoliv se snažím na to pomyslet, cítím velký strach a to není samo sebou. Nemusím si pamatovat obrazy, ale pocity, které jsou uchované v paměti i přes nějaké potlačující prostředky.“
„Ruda s Aloisem seženou ještě dva myslivce. Vezmeme s sebou psy a vyrazíme za hranice.“
„Co kdybyste to nechali raději na policii, nebo se spojili s pohrani-čníky…sakra!“
„Co je?“
„Já jsem vlastně viděl nějaké pohraničníky, ale myslím…au!“ Šíma se chytil za hlavu.
„Vzpomínáš si, to je dobře,“ dodal Danny.
„Danny, jsi můj kamarád?“
„Co je to za otázku, to je snad jasný.“
„Nechoď tam do toho lesa a nenuťme, abych šel s vámi.“
„Slíbil jsem Aloisovi, že tam půjdeme.“
„Jak můžeš slíbit něco, když ses mě ani nezeptal?“
„Předpokládal jsem, že i ty budeš chtít Mirka, Zdendu…a ostatní, najít.“
„Zdenda je mrtvej!“
„Jak to víš? Viděl jsi jeho mrtvolu, nebo ti to řekl ten chlap?“
„Muž v obleku.“
„Vyspi se a zítra si o tom promluvíme.“
„Nevkročím tam.“
„Dobře, dobře. Domluvíme se zítra, třeba si na něco ještě vzpomeneš,“ dodal Danny a odešel z místnosti.

Nechal Šímu odpočívat. Ačkoliv si moc přál, aby se rozpomenul, věděl, že potřebuje odpočívat.

Teď jen vymyslet plán, jak přejít hranice, bez toho aniž by nás někdo viděl, prolétlo mu hlavou.


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2, ve stejnou dobu ]

Ochranka zkontrolovala celý objekt, a když se ujistila, že nikomu nehrozí nebezpečí, povolila personálu vrátit se do budovy. Laboratoř 1 a 2 byly uzavřeny. Úklidová četa odklidila mrtvoly, které po sobě zanechal subjekt Gnome a všichni se vrátili do práce, jako by se nic nestalo. Tajný projekt, tajná laboratoř nepotřebuji publicitu.

„Můžeme se vrátit,“ řekl Janusz.

Vrátil telefon do kapsy a podíval se na madam Warczyckou.

„Možná bychom měli Gnomeho zabít,“ vyhrkla najednou.
„Co vás k tomuto rozhodnutí vede?“ zeptal se Janusz.
„Za poslední tři roky máme na svém kontě dvanáct mrtvých.“
„Počítáte i ty houbaře?“
„Jistě.“
„O těch se nikdo nedozví. Zametli jsme stopy.“
„Jen doufám, že ten, co přežil, si na nic nevzpomene.“
„Kdyby záleželo na mně…“
„…možná bylo už dost zabíjení,“ přerušila ho. „Alespoň jsme vyzkoušeli účinky XR-23.“
„Chtěla jste ale patogen přece prodat.“
„Jsou to peníze, které by nám pomohli v jiném výzkumu.“
„Proč jsme nenabídli k prodeji vakcínu XR-23?“ zeptal se.
„Nedostali bychom za ní tolik peněz,“ odvětila.

Janusz pokynul souhlasně hlavou a nastartoval vůz. Zařadil rychlost a vyrazil k APN 7-2.

„Vše vypadá jako by se nic nestalo,“ poznamenala madam Warczycká, když projížděli branou.
„Laboratoř 1 a 2 byly uzavřeny.“
„A personál?“
„Opustil budovu včas.“
„Stmívá se, takže věřím, že už všichni odešli domů.“
„Určitě.“
„Musíme nějak utajit skutečnost, že zde byla nějaká delegace z Norska a Dánska.“
„Byly tu tajně. Nikdo se po nich nebude shánět.“
„Vždycky se najde někdo, kdo se bude vyptávat.“
„Rozumím. Zařídím to.“
„Děkuji, Januszi,“ poděkovala.

Jakmile vůz zastavil, vyrazila do své kanceláře.

Ještě musí vyřídit pár telefonátů, abychom se ujistili, že doktora Pawlowského nebude nikdo postrádat. Podle záznamů byl sám, ale člověk nikdy neví…

















Kapitola 14



[ Horní Albeřice, druhý den v 8:00 ]


Skupina vedená myslivcem Rudou Kulbínem a Mirkovým bratrem Aloisem, ke které se přidali ještě dva myslivci se psy, vyrazila do Horních Albeřic. Danny přemluvil Šímu, aby s nimi odjel alespoň na místo, kde ho našli.

„Jsme tady pánové,“ spustil Ruda. „Pokud Mirka, Zdendu a spol. nenajdeme, zavoláme pohraniční stráž. Zatím bych se raději spoléhal na naši skupinu.“
„Máme psy, najdou je,“ řekl Karel Smutný, majitel loveckého ohaře Maxe.
„Pro jistotu jsem vzal bývalého policejního ovčáka Garyho,“ ozval se Přemek Pískal, bývalý příslušník policejního sboru v Trutnově.

Šíma seděl ve třetím voze s Dannym, který ho ujišťoval, že nikam nepůjdou. Počkají tady.

„Danny zde zůstane se Šímou, který má nějaký psychický problém,“ poznamenal Ruda a zazubil se.
„Nebyl jsi tam,“ zastal se Šímy Alois. „Nikdo neví, co se mu stalo, aby z toho byl takhle v prdeli!“
„Okej, už nic neříkám. Vyrážíme!“ odsekl Ruda a jako první vstoupil do lesa.

Ostatní šli hned za ním.

„Doufám, že se vrátí,“ šeptl Šíma.
„Mají psy a mají zbraně.“
„Vypravili se jako na lov.“
„Vždy připraven, přece znáš Přemkův slogan.“
„O, ano. Doufám, že jsou připraveni.“
„Nesmíš být pesimista, i když chápu, že máš strach. Je to jenom les,“ dodal Danny a pustil rádio.


* * *

[ Česko-polská hranice ]


Skupina překročila hranice.

„Nikde žádná hlídka, bude to snadnější,“ ozval se Ruda.
„Ani jsem nečekal, že to bude tak snadné,“ dodal Karel.
„Vypusťte psy!“ řekl Ruda.
„Raději bych…“
„…čeho se bojíš?!“

Karel pokrčil rameny a vypustil Maxe.

„Já vypustím Garyho až u toho vrchu,“ řekl Přemek.
„No, dobře,“ zabručel Ruda.

Jako by si hrál na šéfa velké pátrací akce, pomyslel si Přemek.

Lovecký ohař Max vyběhl po pěšině, kterou skupina mířila, pak najednou zaštěkal a zmizel v houští.

„První stopa,“ pronesl Ruda a usmíval se.
„To se ještě uvidí,“ dodal Alois.

Ten se netvářil moc nadšeně. Věděl, že les je hluboký a zrádný. Tady by se mohl ztratit každý.

Vždycky se najde někdo, kdo se v lese ztratí, ale my ty chlapi najdeme, prolétlo Rudovi hlavou.

„Maxi!“ vykřikl Karel a čekal, až se pes ozve.

Ale pes se neozýval.

„Maxi!“ vykřikl Karel ještě jednou.

Když ani poté se pes neozýval, začínal mít Karel obavy.

„To není dobrý,“ pronesl Alois.
„Blížíme se k vrchu Owczarka, možná chytil stopu nějakého králíka,“ promluvil Přemek.
„Proč mám pocit, že tu nic nežije!“ poznamenal Alois.
„Protože nic neslyšíš,“ uchechtl se Ruda.
„Chtěl bych mít tolik humoru co ty, Rudo,“ dodal Přemek.
„Ale máš pravdu, že to tu vypadá jako by tu nikdo nežil. Ani ptáka není slyšet. Jen otravný hmyz kolem,“ řekl Karel a plácl se do tváře.
„Možná bys měl vypustit svého psa,“ ozval se Ruda.
„Za chvíli,“ šeptl Přemek a přitáhl vodítko blíž k sobě.

Gary zřejmě něco zavětřil. Začal být neklidný.

„Klid, Gary!“ promluvil Přemek.
„No, vidíš, ten pes něco cítí. Vypusť ho!“ vyhrkl Ruda.
„Ten čas přijde,“ odsekl Přemek.

Rozumíš psům jako koza petrželi a budeš každému radit, pomyslel si.

„Tady je zaschlá krev!“ poznamenal Alois.
„Čí asi bude?“
„Hádej.“
„Možná, že nějakého mrtvého ježka,“ dodal Ruda s úsměvem na tváři.

To je vážně blbec, pomyslel si Přemek.

„Možná, že je někoho z nich,“ ozval se znovu Alois.
„Vyloučit to nemůžeme a vzhledem k tomu, že je zde tráva docela poválená, mohlo dojít k boji,“ dodal Přemek znalecky.

Přece jenom býval policajt a měl nějaké zkušenosti.


* * *

[ Czarnów, tajný komplex APN 7-2, ve stejnou dobu ]

Janusz se objevil v kanceláři madam Warczycké s naléhavou zprávou.

„Co je tak důležitého, že to nepočkalo?!“ zeptala se madam.
„Ztratili jsme kontakt se subjektem Gnome.“
„Cože?!“ vyhrkla.

Tato zpráva jí zvedla ze židle.

„Chcete mi říct, že nemáme signál?“
„Ne.“
„Jak je to možné?“
„Existují dvě vysvětlení. Buď přišel o pravou paži, nebo si sledovací čip vyndal.“
„To je přece nesmysl.“
„Vážně?“
„Myslím, že to je problém.“

Janusz souhlasně přitakal a zvedl telefon, který mu vibroval v kapse.


*

„Cože? Opakujte to!“ ozval se Janusz a zapnul hlasitý odposlech.
„Podle našich senzorů se v oblasti 41-18 – Owczarka objevili civilisté.“

„Víme, kde se nacházel Gnome před tím než se nám ztratil?“ vstoupila do toho Warczycká.

„V oblasti 41-18 – Owczarka,“ odvětil hlas na druhé straně sluchátka.

„Sakra!“
„Sakra je slabé slovo,“ řekl Janusz.

„Pošleme tam tým?“ zeptal se hlas na druhé straně sluchátka.
„Ano, ale nezasahovat. Pozorujte!“ odvětil Janusz, aniž by čekal na rozhodnutí své šéfky.


*


Madam Warczycká prošla lehkým krokem kolem dlouhého stolu a poté se podívala na Janusze.

„Nařiďte týmu Alfa, aby subjekt zneškodnili. Čím dříve, tím lépe. Nemohou o život přijít další civilisté,“ promluvila.
„Opravdu to tak chcete?“
„Ano.“
„Potom bych doporučoval zničit i ten patogen, aby si to s námi nemohl nikdo spojit.“
„Hm, ten si necháme.“
„Dobře,“ kývl a zvedl telefon.


*

„Ano?!“ ozvalo se na druhé straně.
„Tým Alfa má povolení použít jakýchkoliv prostředků, aby subjekt zneškodnili.“
„Opakujte!“
„Tým Alfa má povolení použít jakýchkoliv prostředků, aby subjekt zneškodnili.“
„Rozumím!“
„V oblasti 41-18 – Owczarka se objevili civilisté. Použijte na ně vakcínu XR-23. Poté přesuňte jejich těla za hranici a zavolejte anonymně, že se u hranice nacházejí houbaři.“
„Provedu!“


*

Hlas se na druhé straně telefonu odmlčel. Janusz vložil telefon do kapsy a podíval se na svou šéfovou.


„Jen doufám, že subjekt nebude rychlejší než naše skupina,“ poznamenal.
„Nesmí se z toho nic dostat ven,“ poznamenala a lehkým mrknutím pravého obočí dala Januszovi najevo, jak závažný problém to je.
„Celej projekt Gnome je na hovno!“ sykl.
„Prostě se to nepovedlo.“
„Možná kdyby…,“
„…co jsi chtěl říct?“
„To nic,“ mávl rukou. „Zapomeňte na to.“
„Ráda bych věděla, co si myslíš, takže to řekni!“ vyhrkla a její příjemný tón se najednou změnil.
„Nebude se vám to líbit.“
„Norská delegace složena z plukovníka Lestruda a kapitána Berga. Dánská delegace vedená generálem Rekstrinem, který přijel i s vojenským doktorem plukovníkem Bavrupem a kapitánem speciálních složek Haraldsenem našli v mém zařízení smrt. To se mi kurva nelíbí! A doktor Pawlowski, který pracoval i s mým bratrem na projektu Gnome, zemřel. To se mi také nelíbí.“
„Tak právě proto bychom to měli přejít!“
„Januszi, kde je vaše upřímnost?!“
„Upřímnost člověka občas připraví o život.“
„Vážně si to myslíte?“
„Zkušenosti, madam.“
„Aha,“ pozvedla hlavu.

Poté se podívala do strany a znovu na Janusze.

„Myslím, že mi něco tajíte,“ pronesla a sáhla do kapsy, ze které vytáhla paralyzér.

Opravdu ho použila. Janusz sykl a sesunul se k zemi. Nohy se mu podlomily, jako by ho srazila těžká váha. Ležel na zemi a svíjel se bolestí. Byl to nový typ paralyzéru, který ve vteřině ochromí celou nervovou soustavu. Bolest odezní až za deset minut.

„Určitě znáte tento vynález, Januszi?“ pronesla.

Na odpověď však nečekala. Vlastně by jí ani neuslyšela. Zasažený má ochromené nejen svalstvo v celém těle, ale i v oblasti krku a tváře. Nemůže mluvit.

„Zjistím, pro koho pracujete a už teď mě mrzí, že jste nebyl ke mně upřímný,“ řekla.

Janusz se kroutil bolestí, ale jeho oči vykazovaly známky nesouhlasu.

Co to říká, já přece pro nikoho jiného nedělám, prolétlo mu hlavou.

„Myslíš, že když jsem ženská, tak tento projekt nezvládnu?“

Jo, to si přesně myslím.

„Možná by ses divil, co všechno je ve mně. Ptám se sama sebe, jestli mám počkat deset minut a poslechnout si tvé lži nebo tě mám prostě zabít,“ řekla a sáhla do pouzdra, kde měl Janusz svou pistoli.

Zachroptěl a snažil se trhavým pohyby něco naznačit, ale madam Warczycká byla přesvědčena o své pravdě. Zřejmě proto Janusze střelila do srdce.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 14.05.2019, 23:09:18 Odpovědět 
   Zdravím.

Pokračování bude určitě zajímavé, potwora (Gnome) je tam co naše pátrací skupina plus skupina polských "agentů". Kdo bude rychlejší? Nestanou se naši Čeští hrdinové také dalšími trofejemi na pomyslné pažbě potwory? Přeci jen jde o stroj na zabíjení. Ztratil se pes, další je nervózní a v okolí není živáčka, něco není v pořádku, možná i zbraně budou pátrací skupině k ničemu, pokud na ně potwora zaútočí, ale uvidíme. Další čtivá část je za mnou, uvidíme v dalším díle co přinese děj tohoto hororu...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Roj - 1. část
Ronkar
Stopy ve sněhu
Ahimsa
Pain of life
Verity von Leatri
obr
obr obr obr
obr

Pinochio II.
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr