obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915697 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39812 příspěvků, 5810 autorů a 392506 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: ONKANÉ ::

 autor Danny J publikováno: 17.10.2020, 11:16  
Kapitola 9 a závěr
 

Kapitola 9



Pozvání.


Ten samý den se otevřela plazmotronová brána a do atmosféry planety Vanis sestoupila o polovinu menší loď než náš bitevní křižník. Absolanská delegace byla doprovázená našimi dvěma kluzáky až k zemi.

Nikdo z Onkanů však ještě nevěděl, jak Absolané vypadají. Až na mě. O svém setkání s Listonem jsem senátu doposud neřekl.

Onkanský senát v čele s Toanem stáli před vstupem do města Onkanas. Jakmile Absolanská loď přistála, všichni netrpělivě vyhlíželi první hosty na této planetě.

Tssss!

Oválné dveře na boku se otevřely. První se objevila průhledná plošina, na které se pohubovalo několik podivně vypadajících bytostí. Samozřejmě, že to byly Absolané. Podivně zakroucené modré tělo se špičatými hroty na každém boku.

Onkané byli v úžasu.

Uhh!

Četl jsem jejich myšlenky. Byly překvapivě plné radostných signálů. Byla to vděčnost, ale také radost, že se mohou setkat s jiným druhem, který by je nechtěl hned zničit. Těmto obavám jsem samozřejmě rozuměl. Válka s Nakwary nás duševně vyčerpala.


* * *

Jakmile se plošina zastavila a jejich špičaté hroty na každém boku se začaly hýbat, věděl jsem, že přichází telepatická komunikace.

Senátoři se po sobě koukali a nerozuměli, co se to děje. Myšlenky v nižší frekvenci vyslané Absolany se ocitly v jejich hlavách a oni nevěděli, co s tím mají dělat. Po chvilce jim jeden z Absolanů vysvětlil, jak to funguje. Cítili chvění uvnitř. Bylo to legrační pozorovat, jejich zmatené pohyby.

„Telepatie je jediným způsob, jak s vámi můžeme komunikovat, ale jste velmi vyspělí a vaše mysl se umí adaptovat na tuto nižší frekvenci,“ řekl Absolan.

Pravdou je, že i já jsem měl při prvním setkání s Listonem také problém, ale naučil jsem se to velmi rychle. Vzhledem k tomu, že sami mezi sebou komunikujeme také tímto způsobem, šlo to hladce. Jejich telekomunikační frekvence je sice nižší, než ta naše, ale náš mozek se umí velmi rychle adaptovat.



„Jsem rád, že jste nám pomohli,“ spustil jako první Nejvyšší člen senátu Toan.
„Nejvyšší královna by se s vámi ráda setkala a osobně by vám poděkovala,“ přidal se člen senátu Urug.
„Tohoto setkání si velmi ceníme, ačkoliv je velmi nepravděpodobně, že se znovu uvidíme,“ řekl Absolan.

Plošina se dostala na úroveň stojící delegace Onkanského senátu.

„Jsem Absola Siché a jsem vůdcem svého druhu,“ pronesl druhý v řadě.

Bylo těžké je rozeznat. Myslím, že i nemožné, pokud někdo z nich hovořil, my nevěděli, kdo to je.

„Prosím tudy,“ pobídl je Toan a otočil se tykadly směrem k výtahu.
„Naše královna je v podzemí, jestli vám to nebude vadit,“ ozval se Gyro.

Už nebyl tak plný válečně chuti. Pochopil, že Absolané jsou našimi zachránci a válka s nezmým nepřítelem skončila.

„Ovšem, že ne,“ zareagoval Absola Siché a vyrazil se svou šestičlennou družinou za senátory k výtahu.

Jejich těla se pohupovala ve vzduchu a nedotýkala se země. Velitel Lig a já jsme šli jako poslední. Chtěl jsem samozřejmě být u toho, kdy dojde k setkání vůdce Absolanů a naší královny. Svým způsobem k tomu došlo i mým zapříčiněním, ale to nikdo z nich nevěděl. Možná velitel Lig si všechno spojil dohromady, to co se dozvěděl ode mě. Ale mlčel. Nic neříkal a byl rád, že k tomuto setkání došlo. Přece jenom díky nim, nepřítel ustoupil. Také jsem doufal, že se znovu setkám s Listonem.


* * *

Prostorný výtah zavezl celou skupinu do spodního patra, kde naše hosty v přijímacím sále už čekala Nejvyšší královna se svým doprovodem, královnou Russellou a královnou Akrikou.

„Tudy, prosím,“ pobízel skupinu Absolanů Nejvyšší člen senátu Toan.

Delegace se vznášela lehce nad zemí. Nejvyšší královna Difogy už byla na svém místě a z obřího trůnu je vítala. Stála před ním a roztaženými pažemi vítala naše hosty.

„Jsem Absolan Siché, vůdce svého druhu,“ představil se.
„Jsem Nejvyšší královna Difogy a vítám vás na Onkanu,“ pronesla Difogy s nižší frekvencí si poradila velmi rychle.

Asi chtěla říct na Vanisu, pomyslel jsem si.

„Planeta Vanis byla dlouho opuštěná,“ spustil Absola. „Byl zde náš průzkumný tým, který tu zapomněl jednoho z nás,“ svěřil se a jeho hroty se několikrát zachvěly.
„Jsem Liston,“ promluvil Absolan na konci.

Byl jsem překvapen, že tu byl také. Nedal o sobě vědět. Zřejmě mě chtěl překvapit, pomyslel jsem si.

„Byl jsem zde na průzkumné akci a setkal jsem se s jedním z vaší rasy. Snažil se mě zadržet, ale unikl jsem,“ pokračoval Liston.

Věděl jsem, že mluví o Nomovi, který ho chtěl využít.

„Moc mě mrzí, že jeden z nás se takto zachoval,“ omluvila se královna.
„Pak jsem potkal dalšího z vašeho druhu a ten nám naopak pomohl setkat se znovu se svým druhem.“

Toan se rozhlížel po sále a hledal toho hrdinu, který pomohl Absolanovi vrátit se ke svému druhu. Pochopil, že vděk, který vyšel z Absolanů s následnou záchranou před nebezpečným nepřítelem byl krokem k navázání dobrého přátelství.

„Potkal jste s tím Onkanem ještě jednou?“ zeptala se Nejvyšší královna.
„Ano,“ odvětil Liston.

V sále nastalo ticho. Ještě větší než doposud. Ticho, které narušovalo jen občasné hučení, šustění a zvuk třepajících tykadel.

„Mohl byste ho najít, ráda bych se s ním setkala,“ ozvala se znovu Difogy.
„On je zde,“ vyslal opravenou telepatickou zprávu celému sálu.

V tom momentě se ozvalo hlasité šustění. Ostatní Onkané se tak mohli přesvědčit, jak funguje telepatie na nižší frekvenci. Celoplošná komunikace mohla začít. Teď! A společné vědomí Absolanů se spojilo se všemi přítomnými Onkany a zanechá v nich vzpomínku na setkání s bytostmi, na kterou rozhodně nezapomenou.

„Může Onkan, kterému vděčíme za mnohé, předstoupit,“ ozvala se Nejvyšší královna.


*

„Je to tvá chvíle slávy,“ zachytil jsem Listonovu myšlenku ve své hlavě.
„Myslel jsem, že to zůstane jen mezi námi.“
„Udělal jsi hodně pro svůj druh. Zasloužíš si, aby to věděli.“
„Víš, kdo nás napadl?“
„Ovšem.“
„Vypadá to, že jste procestovali velkou část vesmíru.“
„Už jsme na tento druh také narazili.“
„Agresivní druh.“
„Ano.“
„A jak se tento druh nazývá?“
„Jsou to Arachnidé.“

Liston odpověděl a na okamžik se odmlčel.

„Jak řekl váš vůdce, už se opravdu neuvidíme?“ zeptal jsem se.
„Cesta za Sluneční soustavu potrvá velmi dlouho. Mnozí z nás cestu nepřežijí, protože jim to věk nedovolí. Stejné to bude i u vás. Naše přátelství však nikdy nezemře ve stínu zapomnění.“
„Rád jsem tvým přítelem,“ pronesl jsem a pozvedl tykadla.
„Já také, Brale.“


*

Nejvyšší královna si toho všimla a vyslala ke mně signál.

„Jste to vy, konzule, Brale?“

Nemusel jsem nic říkat. Vzhledem k tomu, že Liston vyslal telepatickou zprávu takového formátu, že se propojilo společné vědomí Absolanů se všemi přítomnými Onkany, všichni nás rozhovor slyšeli.


„Ano, jsem to já,“ odvětil jsem a předstoupil před Nejvyšší královnu.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.10.2020, 11:15:47 Odpovědět 
   Zdravím.

Konec vyprávění je vlastně takovým happyendem, obě spřátelené rasy se setkaly, aby navázaly komunikaci a také se lépe poznaly. Vždyť bojovaly proti společnému nepříteli. Setkali se i oba "přátelé" Bral a Liston. Možná naposled, než zase Absolanané zmizí v mezihvězdné prázdnotě... Zajímavý příběh, možná trochu krátký, ale šlo o hledání domova ve vesmíru s dobrým koncem, každý by měl najít svůj domov...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
S láskou - Kone...
Nat Danielová
Nelituji
Delfin
Dva doušky před...
Profesor Bartoloměj
obr
obr obr obr
obr

Poslouchám ticho myšlenek...
dita k.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr